10 měsíců

 

Deset měsíců znamená, že už mohu začít skládat nějaké první zkoušky, ale prý kvůli mé (ne)poslušnosti si o tom můžeme nechat leda zdát. 

 

Řeknu vám totiž, co se stalo o víkendu. Jel jsem s paničkou a kamarádem Barnym (kokršpanělem) na nový cvičák. Bylo to úplně nové prostředí a byla tam spousta psů, takže jsem se snažil všechny očuchat a vláčel jsem naštvanou paničku tam a zpátky. A pak se to stalo. Přišla boxerka. Ta vám tak voněla. Já i Barny (byli jsme tam jediní zástupci mužského pohlaví), jsme se z ní mohli zbláznit. Kňučel jsem, čuchal jsem a Barny vyl. No byla to velká sranda. Pak nás vzali, ať ukážeme co umíme. Nebudu zastírat, že jsem si ani na povel nesedl, pamlsky mě nezajímali, natož abych třeba přišel na zavolání. 

Barny na tom byl úplně stejně, takže na nás koukali jako na ňoumy, kteří nic neumí. Paničky se na nás ale ani nezlobili. Ona totiž ta boxerka hárala, a prý to není úplně běžné, chodit s takovou fenkou na cvičák. Její páníčci měli ale jiný názor a dokonce vybízeli celý cvičák, ať se pustí všichni psi na volno. Já jsem tedy nadšeně souhlasil, ale panička řekla, že nebudeme plnit útulky. To jsem tedy nepochopil, co tím myslí. 

 

V neděli jsme strávili celý den v Praze. Od rána do odpoledne jsme byli na stopařském výcviku. Zkusil jsem si tři stopy, ale bylo to spíš o učení páníčků. Znáte to, my psi to vždy zvládáme s přehledem. Na tu poslední stopu mě už korigovali poměrně obstojně, a tak jsem jsem ji, až na pár vynechání, pečlivě vysbíral. Prý se moc ženu a nečuchám klidně a pečlivě, ale když mě to tak baví. Jen co vidím páníčky našlapovat nebo vidím stopovačku a tuším, co se bude dít, tak mě to celého úplně pohltí. Klepu se, kňučím a táhnu na místo činu. :)

 

Páníčci prý teď se mnou budou intenzivně stopovat a tak mi každý den jednu, dvě připraví. Je toho ale spoustu na čem potřebujeme pracovat. Panička mě taky učí zvykat si na košík, protože prý máme v blízké době někam vyrazit vlakem. Strká mi tam pamlsky, ale stejně nejsem  z té věci na čumáku úplně nadšený. Taky se prý potřebuju naučit k těm stopám zalehávat předmět a hodně cvičit poslušnost. A  u toho se hodně jí, což je super, jenže z toho se zase tloustne a tak potřebuju hodně chodit na procházky. Panička už prý žádala o mateřskou dovolenou, ale nevíme, jestli mě uznají jako právoplatného syna. 

 

Jo ještě jsem byl v neděli na procházce na Divoké Šárce. To je v Praze a zase jsem byl jako Alenka v říši divů. Po cestě jsme totiž potkávali spousty pejsků, ale nebylo to jako normálně, že mě chytli na vodítko a já se k nim snažil probojovat a páníčci těch cizích pejsků měnili směr nebo přecházeli pryč. Tady jsem šel na volno a ti pejsci taky a vůbec nikomu nevadilo, že se běžíme pozdravit a trochu si u toho pohrajeme. Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem začal poslouchat jako hodinky. Neposlušnost ztratila smysl, protože dovoleno bylo vše. A já navíc věděl, že když od jedné skupiny psů odběhnu, pravděpodobně potkám další. 

 

Dnes vyrážím nocovat do Jablonce za starým kamarádem, tak se jdu balit.

 

Mějte se.