Ano, jsem puberťák, miluji vodu a nesnáším tropické teploty.

Před pár dny dostala panička nějaký záchvat bláznoství a dostal jsem prvně zcela vážně na pr...zadek. Totiž to jsme takhle šli na procházku a já najednou uviděl hejno kachen. Říkám si paráda, poběžím tam. Hrozně se mi totiž líbí jak se vždycky ty kachny rozletí. No a tak letím, totiž běžím a najednou nikdo neletí, protože je tam kachna a malá kachňátka, která z nějakého důvodu lítat neumí. Kachna na mě dělá velká křídla a kachňátka běží na všechny strany, tak se je snažím nahnat zpátky k mámě a dává mi to fakt zabrat.....Z dálky slyším: ,, ty hajzle, jdi od těch ptáků, chyťte si toho psa, jak můžete mít psa, když si ho neumíte vycvičit..." Tak si říkám, to nebude na mě, já jsem přeci u kachen a jen se je snažím všechny nahnat k sobě, aby se tý mámě neztratili. No a najednou mě doběhne panička, chytne mě, jednu mi vrazí a řve na mě jestli jsem jako hluchej a neslyším, že mě hodinu volá. Hluchej nejsem, ale zrovna mi utíká jedno kachňátko ze skupiny, tak zaberu a několikrát s paničkou pořádně zacloumám až ji málem zvrtnu kotník. Nechtěně samozřejmě. Ta se z nějakého důvodu děsně vytočí a dostanu na zadek, jak jsem již předem naznačil. Panička je úplně rudá vzteky, tak kašlu na kachny a jen tak poočku, nenápadně ji sleduji. Chce abych šel u nohy a pokaždé, když jen malinkato zrychlím, tak se mnou trhá, jak smyslů zbavená, tak raději ťapu a neodmlouvám. Asi po patnácti minutách jí to jakž, takž přejde, tak mě zase pustí, ale pro jistotu se moc nevzdaluju a když se nadechne už poslušně předsedám. Nikdy nevíte, kdy jí to zas může popadnout. 

 

Do druhého dne se naštěstí uklidnila, ale stejně si občas stěžují, že jsem prý puberťák a mám chvilky, kdy si dělám co chci. I proto mi občas dávají to dlouhé vodítko a to je teda fakt zábava. Třeba nedávno se zaseklo o kolo auta a tak jsem se nemohl ani hnout. A slyším jen: ,, dělej pojď, no tak ke mě", pak mi dokonce utečou.  A když se vrátěj, tak mi je ještě řečeno, proč koukám jak ňouma a neřeknu, že nemůžu jít. Tak jsem alespoň využil toho, že se pro mě vždy vrátěj a psychicky jsem vydíral paničku, aby mi házela klacky. Já jsem se totiž úplně nejvíc zamiloval do vody. Jezdíme teď každý den plavat. A tak když jsme minuli šli na procházku podél Labe a panička pak chtěla jít doprava pryč od vody, zastavil jsem se a odmítal pokračovat. Panička znejistěla, jestli zas nemám někde stopovačku zaseklou, tak se vrátila a já šup do vody s klackem v hubě, aby bylo jasno, že se jde plavat a aportovat. A tenhle fígl jsem dělal pokaždý, když chtěla odejít, až mě pak násilím musela odvléci na vodítku. 

 A včera divná věc. Panička do tý vody skočila se mnou a páníček nám házel míček a my závodili, kdo tam bude dřív. No vyhrál jsem, to je jasný.

 

Když už teda leze do vody i panička, tak to znamená, že je vedro fakt děsivý. Já ležím celé odpoledne ve stínu nebo na chodbě a modlím se, aby už byl večer. A to pak ožiju. V sobotu jsem večer byl na grilovačce a hrál jsem tam fotbal s paničky bráchou. Taky tam měli na jednom kousku čerstvě zasázenou trávu, po který se nesmělo šlapat. To jsem ale nějak přeslechl a vykopal jsem si zrovna v tom místě díru, abych se v ní mohl chladit. Bylo mi divný, že celej stůl ztichl. :) Taky tam bylo lidský mimino. Nebyly jí ještě ani dva roky a byla hrozně legrační, protože neumí moc mluvit, ale když slyšela, jak na mě panička volá, tak začala opakovat moje jméno a pořád na mě volala. Taky jsem s ní trhal jahody a běhal po zahradě, ale panička se hrozně bála, abych do ní nestrčil, tak nás pořád hlídala. Hrozně mě taky nadchlo, že tam mělo to lidský mimino malej bazének. Zase jsem netušil, že tam nesmím, takže jsem si šel s radostí zaplavat a oni mě vyhnali. 

Tahle grilovačka mě poměrně unavila a to jsem netušil jaká šichta mě ještě čeká. Když jsme přijeli domů, zjistil jsem, že je na zahradě vetřelec. Upozorňoval jsem na něj paničku, ale ta mi to nechtěla věřit a po chvíli si mě dokonce přestala všímat s tím, že štěkám jak pominutej na bubáky. Držel jsem ho tedy v rohu asi 4 hodiny, než přijel páníček ze své noční šichty a konečně se šel podívat u čeho tam v rohu stojím. Hned jsem tam tedy páníčka dovedl, i vítání jsem zamítl a ten se ho naštěstí rychle zbavil a vynesl ho v zubech ze zahrady. Tomu vetřelci jsme dali pracovní název ježek. 

A ten ježek se druhý den vrátil!!! O půlnoci. Páníčkové už spali a protože spí na druhé straně domu, než já mám boudu, musel jsem si dát opravdu záležet, aby se mi je podařilo vzbudit. Dost je to vyděsilo a páníček letěl ven, podívat se, kdo nás chce vykrást. Málem jsem si vykroutil zadek, jak jsem byl šťastnej, že mu můžu ukázat, že už jsem pachatele dávno zadržel. Odnesli jsme ho tedy hódně daleko a snad se už nevrátí, abychom se my i sousedi dobře vyspali. :)

 

Jo a píchla mě vosa nebo něco. Takhle na procházce. Mlátil jsem nohou o zem asi deset minut v úplné panice a pak si další hodinu lízal ránu. A panička mi to v restauraci ledovala studenou flaškou. A pak mi objednala led. A páníček se smál, že mám lepší péči než on. 

 

No a toto mé příběhy z minulého týdne, ale dnes je slavný den. JE MI ROK!! A čeká na mě překvápko. Tak dnes čekejte ještě jeden report. Pac a pusu. 

 

                                                                                                          Nevíš, jak se to pouští??

Počkej, mrknu na to...