Corsica

Ahoj a omluva všem, kteří čekají na report z Korsiky. Bohužel po dovolené je vždy na koníčky málo času. Tedy, já bych ten čas samozřejmě měl, ale moji sluhové ne. Budu muset zavést tvrdší pravidla. :)

 

Někteří možná víte, že jsme se již od začátku roku chystali do Černé hory na čtyřdenní trek a k moři. Ano, byl to výlet plánovaný dlouho dopředu a byly na něj vynaloženy velké přípravy. Kupříkladu mi byl pořízen batoh (proti mé vůli) a trénoval jsem se zátěží na zádech. Panička zase začala běhat, aby měla lepší fyzičku. No a taky jsme zkušebně jeli na 3 dny chodit po Velké Fatře a stanovat na Šumavu. 

 

Na výlet se nás chystalo 5 člověčích a dva psí - tedy opět já a Willy. To by však nebyly naše paničky, kdyby 4 dny před odjezdem nezjistily, že Černá hora není v EU. Blondýny. :) Nastala tedy neskutečná panika se zjišťováním, co je potřeba na výjezd psů mimo EU a bylo zjištěno, že pro návrat do EU je třeba mít serologické vyšetření. To dělají pouze v pondělí a zjistit to pondělí odpoledne, když v pátek byl odjezd, bylo prostě s křížkem po funuse. Co teď, že? :) Variant bylo mnoho, ale žádná ani zdaleka tak dobrá jako Černá hora. Až se zjevil v úterý ten nejprve absurdní návrh na Korsiku. Je to sice dál, ale za to horší cesta.:) A ještě trajektem. Čím víc jsme však koukali na fotky z Korsiky a sbírali informace, tím víc se nám líbil. A tak jsme si v úterý večer odsouhlasili variantu b a objednali trajekt. 

 

Menším zádrhelem v plánu však bylo, že pokud jsme nechtěli dělat pouze jednodenní výlety, ale jít opravdu trek, nebyla možnost zvolit snadnou cestu a tak jsme byli připraveni na poměrně fyzicky náročný pochod po části GR20 (180 km dlouhá stezka napříč ostrovem). Čekalo nás tedy denní převýšení cca 1000 m.n.m a co hůř, fyzicky náročnější úseky s řetězy. Jak to přejdeme my - psi, bylo ve hvězdách. 

 

V pátek jsme vyrazili. V autě bylo trochu těsno a i přes rakev, jsme měli s Willym v kufru spoustu věcí a ostatní spoustu věcí pod nohama. Nějak jsme se však s menší přestávkou po cca 14 hodinách dostali do Livorna, kde jsme v horku jako blázen čekali na trajekt. Z toho vedra jsem tedy neměl vůbec radost a jen jsem doufal, že v horách bude lépe. Trajekt byl naopak parádní. Pořádně jsme si po náročné cestě odpočinuli a jako správné socky jsme se váleli všude možně.

 

Zevling v druhém patře.

Zevling v prvním patře.

Zevling v restauraci.

 

Po 4 hodinách na trajektu nás ještě čekal asi tříhodinový přejezd do hor, abychom druhý den brzy ráno mohli vyrazit. Ovšem velká část výpravy (všichni lidé) trvala na rychlé zastávce v moři. Já moře ještě nikdy neviděl a tak jsem byl zvědavý, co to bude za úkaz. Vodu miluju a tak jsem se celkem těšil. Nikdo mi však neřekl, že na mě bude cákat slaná nálož, která se mě při vstupu do moře pokusí zabít. To se mi moc nelíbilo a tak jsem se rozhodl, že si to s tím vlezem ještě promyslím v dalších dnech.

 

 

Naštěstí jsme celkem rychle moře opustili a jeli jsme hledat nocležiště v horách. To v představě lidí byla rovná, osamocená plocha, kde vytáhneme karimatky a spacáky a na tajňačku tam přespíme. Moje panička byla lehce vyděšená z představy, že nás v noci zašlápne stádo krav či ovcí, ale byla demokraticky přehlasována a nezbylo jí nic jiného než zabivakovat s ostatními. 

 

Já se ujal hlídání. Bylo na čase, a tak jsem část noci vstřebával neznámé zvuky Korsiky a jejich hejkalů, psů a krav. Ráno nás probudilo podivné bučení a opravdu, po cestě si to šinula obrovská kráva, která řvala, jak když j na nože berou. To přinutilo všechny k panickému úprku a tak jsme se přiblížili k našemu výchozímu bodu Cor de Vergio a posnídali. Poslední balení, uložení auta a mohlo se vyrazit.

 

Cesta byla nejprve příjemná. Šli jsme lesem po celkem pohodových cestách a i stoupání nebylo tak děsivé. Postupem času sice stezka začínala být lehce kamenitá, ale pořád se šlo celkem dobře. Potkali jsme krávu, kterou jsem se rozhodl ulovit. Čti prohnat. Nejprve vypadala, že na moji hru přistoupí, ale pak se otočila a zadupala, tak jsem si řekl, že není moc hravá a šel jsem. Ani panička nebyla nadšená. Řekla mi, že jsem naprostej idiot a ještě něco a v hysterii mě párkrát skoro udeřila. Těch krav jsme tam pak potkávali milióny na každém kroku a já kolem nich musel na vodítku, kdyby mě prý zas napadla nějaká kravina. Pak už nás čekaly první výhledy.

 

 

A další a další stoupání. Po cestě jsme ještě narazili na stádo krav ukryté za kamenem. Měly u sebe i spoustu telátek a já se neovládl a vyběhl je honit. Můj věrný přítel Willy se ke mně hned přidal a tak jsme si pěkně pohráli. Paničku to ovšem opět naštvalo a ještě víc býky, kteří se pásli nahoře na svahu. S obrovským dusotem seběhli k nám dolů a šli si to se mnou vyřídit. To už mě panička držela za flígr a oba jsme tam stáli podělaní strachy. Býk se asi minutu rozhodoval zda mě zabije nebo ušetří a nakonec odkráčel. Tentokrát bylo vážení idiot slabé slovo a to co jsem si vyslechl nebudu publikovat. 

 

 

Naštěstí paničky naštvanost obměkčilo překrásné jezero Lac de Nino, které nás za odměnu čekalo. A u něj co? Mega stádo koní a poníků. Ty k nám bezostyšně chodili somrovat naše zásoby a neměli ani malý pud sebezáchovy před šelmou - totiž mnou, a neustále mě chtěli očmuchávat a oblizovat. V tuto chvíli jsem si poprvé řekl: "já chci domů". :) Jen štěstí, že jsem ten pirátský útok přežil. :)