Mantrailing

Dnes jsem si byl vyzkoušet novou věc. A to mantrailing. To je taky stopování, ale hledají se přímo lidé a nečuchá se u země, jako při klasických stopách. 

 

Bylo to pro mě trochu překvápko, protože panička mě připravovala spíše na překážky a mantrailing jen okrajově a nakonec to bylo k mé radosti naopak.

 

Ale abych nepředbíhal. Dorazili jsme ráno, panička šla obhlídnout situaci, já čekal v autě. Panička si vyslechla nějakou teorii a hrozně ji překvapilo, že se hned od začátku hledají cizí osoby a ne psovodi. Měla o mě hned určité pochybnosti, že se jí na hledání někoho cizího z vysoka vyprdnu. Až takové špatné věci si o mě myslí. :))

 

Nejprve tedy zkoukla flatici, která už má nějaké zkušenosti, takže měla trochu komplikovanější stopu a pak jsem šel já. Přivedli mě k šesti zcela neznámým lidem, panička na mě hodila postroj a stopovačku, pak mi nějaká úplně cizá paní ukázala MOJI misku plnou dobrot a MŮJ míček + na mě zamávala její bundou a drze odcházela. Chtěl jsem si proto dojít, ale panička mě držela. Pak mě dovedla k té její bundě a stáli jsme. Začal jsem se pomalu nudit, tak jsem si k té bundě alespoň čuchl a v tom panička ať jdu a pustila mě. Běžel jsem tedy za tou paní, ale tak nějak jsem netušil jestli je to to, co po mě chtějí. Když mě ale přivítala nadšeným jásotem, dala mi zpět tu mojí misku - otevřenou a plnou dobrot, pomazlila mě a pohrála si se mnou s míčkem a do toho panička nadšeně křičela jak jsem šikovný, došlo mi, že jsem to asi udělal správně. Šli jsme tedy ještě jednou, ale pořád mi nebylo jasné, co je tak těžkého na tom, popoběhnout si 3 metry pro svoje věci. Když ale zase všichni jásali, pochopil jsem, že to je to, co tady budeme dělat a musím říct, že se mi tahle hra velmi líbila. Dali jsme to tedy po třetí, tentokrát už byla paní v křoví, ale pořád jsem jasně viděl kde a již jsem šel s jistotou na cíl. 

 

Se třemi pauzami jsme nakonec stopovali celkem desetkrát na tři různé a pro mě zcela neznámé figurantky. S každým pokusem jsem byl jistější v tom co mám dělat a nadšenější. Vyzkoušel jsem si i terén s různými zatáčkami, kde jsem musel ověřovat, kudy figurant běžel a moje zaměření na cíl, bylo tak silné, že jsem ignoroval vše ostatní. Při posledním sledování mě už panička sotva udržela na uzdě a vlála za mnou jako hadr na holi. I panička říkala, že jsem takhle nadšený ještě u žádného ,,psího sportu,, nebyl. Tak snad mě zase brzy vezme nebo potrénujeme sami. 

 

Potom jsme šli ještě vyzkoušet nějaké překážky. Ty pozemní jako pneumatiky, pet láhve, nejrůznější povrchy jsem zvládl, ač některé s trochou váhání. Nakonec jsem i přelezl staré zrezivělé lehátko, mini kladinu, vyskočil na stůl, stoupl do bedýnky. Ale kladina a ještě na sudech, nebo žebřík - ani náhodou. Nakonec mi tu kladinu snížili a donutili asi tak na tisící pokus přejít, ale byla to fuška vážení.

Paničce to nedalo a večer doma, poté co jsem se pořádně vyspal, mi postavila kladinu domácí. Nejprve z širokého pivního stolu na dvou bedýnkách, ale než ji stihla doupravit, vyskočil jsem na ní a pozoroval jak pracuje pěkně z výšky. No ano trošku jsem se smál. :) Tak mi ji hned vyměnila za úzkou lavičku a já běhal tam a zpět, tam a zpět. Panička si teď děsně láme hlavu, jak je to možný. Ale to proto, že ona neví, že JÁ moc dobře VÍM, že ve skutečnosti nechtěla abych po tom žebříku chodil, protože se bála, že spadnu. A když je panička nejistá, jak mám být jistý já. 

 

No a ještě se vrátím k událostem předchozím. Dostal jsem nový dar. Koloběžku! Je to prý jako dárek pro mě, ale řekl bych, že si to spíš užívají páníčci, že se teď tolik nenachodí. Zatím jezdí pomalu, abych si ještě šetřil nohy a když jim chci utéct, tak si je musím odtáhnout, což dá pěkně zabrat. Hlavně u páníčka. :) 

 

No a nakonec jedno doporučení, kdyby jste se nudili. Nekupujte medvídka mývala, ale létající talíř a jděte k vodě. Kromě aportování a přetahování se s ním dá dělat taky toto! :) 

Miluju bublinky. :)