Od neděle do neděle... :)

Hola hej,

 

tak co nového u Vás?

U mne plno věcí. Za týden se mi povedlo příšerně naštvat a příšerně potěšit paničku. To je dobré, ne? Naštěstí v tomhle pořadí. :)

 

Začalo to nedělní procházkou s Twixou a Chapsem. Procházka teda byla podle mě naprostá paráda. Lítal jsem a řádil, zcela nabitý energií. Běhal jsem za míčkem, lítal jsem s Twixou a dokonce jsem i udělal pár temp ve vodě. Ovšem má mysl byla zcela napojena na míčky a hraní a navíc sem dostal asi nějaký zánět uší nebo co. Panička na mě volala, teda prej, ale já jsem jí na mou duši, na psí uši neslyšel. Dokonce ani když mě držela na vodítku a nutila, abych se na ní otočil, či udělal nějaký základní povel. No panička z toho byla úplně běsná. Dokonce mě i chtěla ohnout přes koleno a dát mi na holou. To je prý nějaká lidská kravina. Pak mi taky vyhrožovala, že mě vezme k doktorovi, aby mi vyčistil uši a pak dokonce dělala uraženou. Že prý se se mnou nebude alespoň dva dny bavit. Haha. Kdyby jste jí viděli, byla to fakt sranda. A samozřejmě to nevydržela. 

No s páníčkem to byla jiná. Ten měl totiž u sebe míčky a ty já poslední dobou úplně zbožňuju. Dokonce víc než pamlsky a přitom ještě nedávno mi byly hračky úplně ukradený. Ale časy se mění a s nimi i já. :) 

 

 

 

No takže panička vymyslela, že se bude mnohem víc cvičit a panička od Chapse a Twix jí poradila, ať mě občas odměňuje míčky a vůbec je tak zneužívá, abych jí poslechl. To mě udělalo ohromnou radost, takže jsme od pondělí začali cvičit a já vždycky po určité sekvenci dostanu míček za kterým můžu běhat nebo se o něj přetahovat. Musím říct, že od té doby cvičím s velkým nadšením, protože se u toho nejen pěkně najím ale taky si pohraju. 

 

Hned ve středu jsem byl na další procházce s borderkama a v pátek jsem s nimi jel cvičit. Nebyla tam jen Twixa a Chaps, ale taky další dvě borderky. Jedna stejně stará jako já. Měl jsem radost, že mám druhou Twixu, tak jsem se na ní hned vrhl, ale jí se to vůbec nelíbilo a dokonce se bála a křičela. Bylo mi řečeno, že jsem pitomej, když si myslím, že jen proto, že je to borderka, že si s ní můžu hrát úplně stejně jako s tou, co znám skoro od narození. S Twixou totiž děsně lítáme a koušeme se do krku a u toho vydáváme děsivý zvuky a vrčíme a já jí taky dost často zalehnu a zasednu. Twixa je ale dost rychlá a vždycky se nějak vyvlíkne a skočí mi na záda a navíc má to sado maso dost ráda. :) Mě to po chvilce unaví, tak začnu dělat kotouly a lehnu na záda a Twixa zas zalehává mě a tak to jde pořád dokola. 

Nicméně prej není úplně dobrý tohle zkoušet na cizí psy. 

 

Každopádně v pátek jsem tedy byl cvičit se čtyřma borderama a protože mi bylo poměrně hned zamezeno hraní a musel jsem ležet uvázaný, vzal jsem tedy za vděk cvičením a ani jsem se nepokoušel vzít roha. Cvičil jsem s velkou radostí a pořád jsem naznačoval, že chci dělat ještě nějaké cviky, což udělalo paničce velkou radost. 

 

V sobotu jsem pak byl zase ve školce, ale všichni říkají, že ta školka za moc nestojí, takže se ani moc nesnažím. Navíc je až po obědě a jako na potvoru bylo zase vedro, takže jsem neměl vůbec chuť cokoliv dělat ani jíst. Ač to prý byl nejlepší výkon z těch tří lekcí. 

 

No a dneska. Olalááá. Obedience pro hovawarty. To byla paráda. Seminář byl od 9 ráno skoro do 5 odpoledne. Bylo nás tam asi 6 hovíků, 4 borderky a 1 papillon. Samozřejmě jsem při příchodu zase jančil a chtěl každého pozdravit. Bohužel mě vedl páníček a s tím nemůžu tak lehce cloumat. Ale opět mi zamezili v kontaktu se všemi psy. Někteří ze starších kolegů totiž prý nemají mladý floutky jako já moc rádi. Tak jsem tedy vzal zase za vděk cvičením. Páníčci nejdřív mrkli na zkušenější a já musel čekat v autě, ale prý se přitom dozvěděli plno skvělých informací. Já se potom zařadil do kategorie štěňat, kde jsem byl s o měsíc starší hovawartkou a sedmiměsíční papillonkou. Byl jsem tedy druhý nejmladší účastník a rozhodně nejmladší hovík. Nejprve se pilovala chůze u nohy a panička sondovala, jak mě lépe naučit obraty u nohy. Cvičitelka Lada jí poradila, ať to vezmeme celé od začátku, jinak a lépe. U obedience se cvičí bez vodítka, tudíž bez tahání, zákazových povelů, samozřejmě jakýkoliv fyzických trestů a v podstatě je to založeno na přemýšlení samotného psa - tedy mě. A potom tedy na lepším a přesnějším vedení psovoda, což tomu mému dělalo velký problém . :) Nově jsme tedy také pilovali polohy u nohy.

 

A pak se přešlo na super cvičení a to motivace na páníčka. Seděl jsem nebo ležel jsem u nohy a nejprve jsem měl za úkol nereagovat na povely ostatních, kteří se mě snažili můj povel zrušit. Potom kolem mě chodili jiní psi a hovawartka mě dokonce začala očuchávat. Nakonec přišlo nejtěžší, když mě cvičitelka tahala za vodítko a lákala mě k sobě, ale já se zapřel předníma packama a nešel ani o krok. Nakonec na mě zkusili trik úplně nejtěžší a to odlákávání pamlskami a házení je přede mě a to se panička už i nahlas smála a ani trochu mi nevěřila, že bych nešel. Ale já nešel vážení, fakt ne, ani v jednom cvičení jsem nezklamal. Jistě Vás nepřekvapí, že jsem teď mazánek domácnosti a nemůžou si mě vynachválit. :)

 

Za odměnu jsem si na louce mohl poběhat s hovawartkou a trochu se s ní i vyráchat ve vodě, takže jsme si zpříjemnili poobědovou pauzu. 

 

 

Pak jsem si ještě vyzkoušel vysílání do čtverce na hračku, což jsem pod odborným velením splnil jak mám. Bylo mi taky doporučeno naučit se povel ,,podej,, a to stylem ,,přemýšlej a vymysli sám, co máš dělat,, a nakonec jsem si vyzkoušel skok přes překážku, ale tentokrát s odložením vsedě (které jsem nikdy nedělal) a následným přivoláním a to jsem také zvládl. 

Prý to bylo hlavně způsobeno super cvičitelkou Ladou Richterovou, kterou případně všem doporučujeme. Páníčci jsou namotivovaní až k prasknutí, takže očekávám, že nám výcvikové akce zase přibudou. 

Panička navíc říká, že už se na cvičení zase začínám hezky soustředit a pomalu a jistě přestává mít strach, že jí při tom zdrhnu, což přispívá k všeobecnému klidu v naší smečce. :) 

 

No a já padám únavou a zítra mě čeká velikonoční výlet, tak dobrou noc všem. 

A cvičení zdar. :)