Prázdniny a (ne)přátelé.

Táák, je toho zase hodně, o čem bych poreferoval. 

 

Začátkem září mi třeba začalo nadměrně slzet pravé oko. Páníčci to nejdříve ignorovali a dokonce jsem se učil skákat s borderkama z výšky do vody, až se nakonec ukázalo, že to není tak dobrý nápad. Totiž skákání bylo fajn, ale po něm se mi oko rozslzelo ještě víc, tak mi ho panička namazala nějakou dezinfekcí a v tu ránu se mi nějak podivně přetočilo. Pádilo se tedy na veterinu, kam se děsně bojím, ale nebylo zbytí. Tam mi ho vykapali a pak mi z něj vyškrábali nějaký bordel. Naštěstí jsem to zvládl za plného vědomí a bylo mi řečeno, že mám zánět třetího víčka. Prý se to občas stává hlavně nám mlaďochům, buď jen tak, nebo když se nám do očí dostane nějaké smetí. 

Dostal jsem kapky, pech ovšem byl, že páníčci druhý den odjížděli na týdenní dovolenou. Naštěstí jsem jejich dovolenou trávil v Budiměřicích, kde jsem sousedil s borderkama a Anežka byla tak hodná a oko mi kapala. Já jí to moc neulehčoval neustálým zdrháním, protože se mi to kapání nelíbí, ale i tak moc děkuju a neboj, mám tě pořád rád. :) 

 

Jinak jsem se na prázdninách měl jako prase v žitě, chodil na procházky, hlídal zahradu, taky jsem si poměrně zamakal, protože ta zahrada na tom byla opravdu architektonicky zle, tak jsem ji trochu překopal. Jeden večer jsem v ní dokonce objevil vetřelce, kterého jsem se zbavil přesunem do kýble.

 

ježek v kleci

 

Všem moc děkuji za péči o moji osobu. Ani se mi nechtělo domů, ač když páníčci přijeli, tak jsem měl velkou radost a strávil jsem zbytek dne ležením na zádech a popoháněním páníčků v pořádném drbkání. 

 

Oko mi stále slzelo, i když na tom bylo už mnohem lépe, ale stejně mi začali vyhrožovat přispáním a pořádným výškrabem. Zapojil jsem tedy veškerou snahu do jeho vyléčení, protože to bych tedy nerad podstoupil a vypadá to, že je nakonec už jako nové a nebude to potřeba. 

 

V sobotu jsem zažil ovšem válečnou bitvu. Vraceli jsme se za tmy z procházky a šli podél plotu, kde se vždy zdravím s kamarádem Merlinem (AO). Přiběhl jsem tedy k onomu plotu, když v tom začal Merlin štěkat a ani nevím jak se to stalo, nějak jsme se do sebe pustili. Panička přiskočila a chtěla mne odtáhnout, nicméně Merlin byl i přes plot zuřivě zakousnutý do mého čumáku a než si toho panička v té tmě všimla, způsobila mi tím taháním ještě větší bolest. Já řval jak pominutý a když mne Merlin konečně pustil a panička stále tahala pryč, ohnal jsem se i po paničce, kterou jsem tím setřásl a pustil se do něj zpátky. To už mne držel páníček, po kterém jsem se také ohnal, ten už se však zastrašit nenechal a seřval mne na dvě doby. Oba na mě ještě křičeli a mě v tu chvíli došlo, co se stalo, tak jsem sklopil uši a držel se od nich raději dál a to po celý zbytek večera. Z čumáku mi tekla krev, páníčci ještě naštvaní na mě. A to podotýkám, že jsem se jim snažil naznačit jemně, že si to vyřídím sám a nic se jim nestalo. No omlouvám se, ale byl jsem v úplném transu a nevěděl co dělám. Ten můj bývalý kámoš mne opravdu naštval. 

Druhý den jsem byl již klidný a kolem plotů i Merlina jsem procházel způsobně u nohy a když na mě někdo štěkal, ani hlavu jsem nezvedl. Páníčci doufají, že mi to vydrží navěky. 

 

pravá strana obličeje na tom není nejlépe :)

 

Odpoledne jsme pak vyrazili na procházku s Badíkem, který přijel s páníčky do Benátek. Šli jsme se projít po cyklostezce, kde jsme se pěkně proběhali po poli a vyváleli v bahně a to vše jsme zvládli bez pubertálních měření sil, ze kterých měli páníčci trochu obavy. Procházku jsem si náramně užil a byl jsem rád, že jsem na ní měl super parťáka. Na fotky se můžete mrknout tady. Moc díky za krásnou dokumentaci. Páníčci pak ještě tlachali nad dorty a já si dal pod stolem sto dvacet. Pak jsem si zkazil reputaci, když jsem Báďovi zavrčením naznačil, že cukrárna, miska s vodou a páníček - to je všechno moje. Ale dal jsem si říct a šel jsem raději zase spát. Badíka páníčkům moc děkuju za dobroty a víno, které mi ovšem odebrali pro nezletilost. 

 

Víkend bych završil devadesátou myšlenkou psa: "TO ON PES NESMÍ BEJT ZASE MOC HODNEJ, TAKHLE KDYŽ OBČAS POSLECHNU, MAJ Z TOHO DRUHÝ VÁNOCE."