To byl tedy výlet!
Tak jsem jel s paničkou do Jičína. Tam jsme čekali na Willyho a jeho paničku a to bylo vítání. Willy byl úplně překvapenej, jak jsem vyrostl a že už prý za chvíli budu rovnocenej kámoš. To si teda nemyslím, protože jsem o půl roku mladší a o polovinu menší, ale panička říká, že ho nakonec o dost přerostu. No začli jsme hned blbnout, jenže pršelo a paničky na tom dešti nechtěly být. Tak jsme přijeli někam do hotelu, dali procházku, a že se jde na véču. Teda paničky a ještě po nás chtěly, abychom v restauraci leželi pod stolem. Já jsem si ale chtěl hrát, tak jsem se tajně pod stolem s Willym přetahoval o šišku z procházky. Panička ale řekla, že to vůbec není tajný, když u toho štěkám a převrhávám židle a tak na nás furt křičely. Willy se teda nakonec rozhodl, že bude ležet, jak mu panička nakázala, ale já vím, jak moc rád se se mnou tahá o hračky. Tak jsem tedy předstíral, že si hryžu hračku a nenápadně se plazil k Willymu, dokud se se mnou nezačal tahat. Jé to zas bylo křiku.
Pak nám šel nějakej pán ukázat náš pelíšek, tak jsme s Willym blbli na chodbě, až jsem úplně narazil do jedný zdi. A protože jsem byl mokrej od deště a špinavej z lesa, udělalo to na tý zdi takovej legrační otisk. Paničce to teda vůbec nepřišlo legrační a řekla, že to už je teda opravdu moc a že jsem s Willym úplná demoliční četa a určitě nás kvůli nám vyhodí a budeme muset spát venku. To mě teda děsivě nadchlo, tak jsem se snažil řádit ještě víc. :)
Pak jsem ale padl vyčerpáním, tak jsem zůstal spát uvnitř. :(
Druhý den si paničky zařizovaly nějaký pracovní nesmysly, tak jsme se s Willym pěkně prospali v autě a odpoledne nás za odměnu vzaly do Prachovských skal. Panička ale řekla, že je to spíš za trest, protože tam bylo šíleně strmých schodů a ona mě nechtěla nechat po nich chodit. Mě tedy vůbec nevadilo, že mě nosí, tak jsem povolil všechny svaly včetně hlavy a pěkně si to užíval.
No jo, jenže pak mě ta procházka taky nějak zmohla a navíc sem začal mít hroznej průjem, a když jsme se pak vrátili do hotelovýho pelíšku, vyblinkal jsem na koberec celej oběd. Taková škoda. Jenže špatně mi bylo pořád a tak jsem blinkal dál a teda jako snažil jsem se neušpinit ten koberec, ale to se nedalo stihnout. Panička říkala, že to vůbec nevadí, ale slyšel jsem, jak se potichu baví s Willyho paničkou, že teď už nás teda určitě z toho pelíšku vyhodí.
Pak jsme museli jít ještě na nějakou pracovní schůzku a tam mi bylo pořád zle, ale vždycky jsem kouknul na paničku a ona už věděla a tak jsme šli ven. A pak ani nevím, jak se to stalo, ale usnul jsem a vzbudilo mě, že mě panička nese ven a najednou kde se vzal, tu se vzal, byl tam páníček. No a tak jsem jel s páníčkem do psí nemocnice a tam nám paní doktorka řekla, že jsem docela v pořádku, jen jsem něco špatného snědl ze země. A to mě teda naštvalo, protože všechno, co jsem snědl ze země, bylo naprosto vynikající. No a pak jsem odjel s páníčkem domů. Dost mě teda mrzelo, že jsem musel pryč od Willyho, ale abych se přiznal, byl jsem rád, že jsem doma. A Willy mě překvapil, protože se na mě ještě druhý den přijel podívat a to už mi bylo úplně dobře, tak jsem řádili v parku a trošku jim tam upravili záhon . A to už teda paničky řekly, že jsme úplnej postrach ulice a Willy odjel domů do Prahy. Tak zas přístě. :)