Výstava, tábor, 11 měsíců, hlídání a tak vůbec ...
Ahoj přátelé,
Taky máte tak nespolehlivé páníčky, kteří vám flákají aktualizace? A já mám přitom tolik novinek.
Takže minulou neděli jsem se zúčastnil další otřesné výstavy. Páníčci děsně šaškovali a tak mě hned po příjezdu na výstavu hodili do kruhu a tam se mnou vegetili, hráli si s míčkem a cpali mě dobrotama. Nutno podotknout, že mě to trochu zmátlo a tak jsem při začátku posuzování zaváhal kam by se tak nejlépe uteklo a nestihl jsem se tolik vzbouřit při ukazování zubu. To ovšem páníčka tak zaskočilo, že mu vlastně došlo, že se mnou vubec nenatrenoval výstavní postoj a chůzi. Bylo nám tedy vytknuto, že stejně blbě stojím a nejsem předvádivý. Od té doby mi doma pouštějí Michala Davida a musím tančit na ,,tohle dítě bude teda šoumen,,.
No, nic moc zábava.
Navíc se měním v lišku ryšavou, protože jak línám, tak reznu, což mi samozřejmě také zkritizovali a vyletěl jsem z kruhu s velmi dobrou.
Po výstavě jsem měl domluveno řádění s Badíkem. Nemohl jsem si ale pomoct, to asi ta puberta. Místo hraní jsem ho tedy několikrát zasedl a párkrát jsem si taky povrčel. Páníčci ze mě moc nadšení nejsou, že prej jsem pěkně drzej a nutí mě abych se zde veřejně omluvil. ,,Promiň Báďo, já to tak nemyslel,,.
Hned ve středu po výstavě jsem vyrazil s páníčkama na psí tábor. Jeli jsme na Vysočinu a dorazili navečer. A první koho jsem uviděl byla ségra. To bylo vítání. Hned jsme polítali na louce, musím říct, že je sakra rychlá a vždycky mi zezadu skočila na záda. Po vylítání mě páníčci nechali na pokoji a šli se socializovat. Já jsem je za to láskyplně budil již od půl 6 ráno a po hodině ruply paničce nervy a šla se mnou ven. Jaká náhoda, že jsme tam narazili zrovna na Aerin a zase mohli řádit. To nám ale po chvíli zatrhli, aby nám zbyly síly na celodenní program. Šoupli mě tedy ještě na chvíli na pokoj do přenosné boudy. Neměl jsem ale sebemenší náladu tam zůstat a tak jen co odešli jsem si rozepnul zip (opravdu brnkačka), skočil do bílých peřin a rozkousal novou cedulku na stopování.
Za odměnu mě vzali na stopy s Mirkem Pospíšilem. Ten páníčkům znovu vysvětlil veškerou teorii, kde se zase dozvěděli spoustu nových věcí. To víte, ono se těm páníčkům všechno musí říkat stokrát. Pak mi našlapali čtverec. Měl být metr na metr, ale panička to nějak neodhadla a tak byl tak dva na dva. Vyčuchával jsem z něj pamlsky, že to bylo slyšet na kilometry, jak intenzivně jsem čuchal a byl jsem pochválen za zájem. Ještě aby néé. :)
Po stopách jsem zase trochu poběhal se ségrou. Tady je vidět, že jsme opravdu propojení. :)))
A pak se šlo na obrany. Kousání klasika, zase do mě trochu ryli, že jsem lenoch, ale já náhodou pomalu a jistě svou aktivitu zvyšuji. :) No a po obranách byla bonitace. Panička se zúčastnila pomoci při bonitování a páníček a já jsme zase pomáhali procházením kolem uvázaných psů. Pak jsem si to vyzkoušel i já a konečně mohl využít svůj potenciál klidné energie. Dokonce i měření a zuby jsem dal se zíváním a bylo mi řečeno, že jsem flegmouš, nic mi nevadí, nic neřeším, prostě pohoda. Jj není ale nad to druhý den předvést pravý opak.
No ale den ještě nekončil. Po obědě byla poslušnost, kde jsem piloval chůzi u nohy a potom další kolo obran. Pak už jsem měl konečně padla a šel jsem to po náročném dni zabalit. Páníčci ovšem ne a ještě popíjeli do noci. Opět jsem nemohl udělat nic lepšího než je ráno potrestat budíčkem o půl 7. To už jsem ale nehnul ani s paničkou a drasticky mě vykopla na balkon. A přitom to byl pátek 9.5 a já slavil 11 měsíců.
Naštěstí krátce na to začínaly stopy a tak jsem se šel nasnídat. Tentokrát mi vyšlapali čtverec a kousek od něj vlnovku. Panička to opět zkazila a udělala na ní moc prudké zatáčky, ale já to profesionálně zvládl a ani jednou nezaváhal, takže opět velká pochvala. Alespoň někde. :)
Po stopách přišla zásadní změna. Totiž šlo se na obrany, ale tentokrát byl figurantem někdo jiný. Panička mě přivedla na místo činu, chvilku předtím než jsem měl jít na řadu. Na hřišti stálo spoustu lidí známých i neznámých a já náhle vycítil nebezpečí. Jeden z nich se mi vůbec nelíbil. Začal jsem vrčet a štěkat a štěkat a vrčet. Ukazálo se, že jsem se trefil zrovna do nového figuranta, takže jsme mé štěkání využili a šlo se kousat. Panička mě podporovala a já šel po kořisti. Musím se ale přiznat, že jsem měl z toho člověka malinko, ale opravdu jen malinko strach a tak jsem se za paničku občas trochu schovával. Tenhle výkon mě ale úplně vyřídil a já po něm padl jako zabitý. Nebyl jsem jediný komu se figurant nelíbil a kolega co šel po mě ho trochu pokousal do ruky.
... kousnu Tě do zadku !!! :)
Všechny fotky z obran zde. Velké díky za ně Míše Jandové!
No nicméně po obranách přišel na řadu nácvik na výstavy. Ano, toto je má oblíbená disciplína. Na trávu se dala páska k ohraničení výstavního kruhu. Všichni psi s kterými jsem bez problému trávil již třetí den se seřadili kolem. Já nastoupil no a viděli jste někdy krávu, kterou vedou na porážku?? Já jednou v televizi a vzal jsem si z ní opravdu velký příklad. Jen co jsme totiž vlezli do fiktivního kruhu (a to podotýkám, že ještě ani nezačalo ukazování zubů) využil jsem veškeré své síly, zapřel packy a začal zdrhat. Tím jsem si definitivně zlikvidoval i druhého handlera a ukončil (nebo alespoň dlouhodobě pozastavil) svou výstavní kariéru. Nikdo totiž netuší z jakého důvodu se pes flegmatický mění na psa panického a jak to odstranit. V sobotu se tedy jedu ještě podívat na klubovou výstavu, protože jsem na ní přihlášen a pak už mě hurá nikam hlásit nebudou. Abych si to pojistil, je ze mě už opravdu dokonalá liška, protože jsem zrezl takovým způsobem, že ta hnědá barva převládá nad černou.
No zpátky k táboru. Po výstavách se panička sebrala, odjela a už se nevrátila. Myslel jsem, že jí to fakt hodně naštvalo, ale ukázalo se, že musela jet na nějakou oslavu. Já jsem ještě dal několik kol obran, poslušnost a sobotní stopy a také jsem to bohužel zabalil o den dřív, protože se na víkendovou oslavu musel přidat i páníček. Mě nechali doma odpočívat, za což jsem byl celkem rád.
V neděli ráno k nám ovšem páníček poslal pány, co nám měli dělat pergolu a naivně si myslel, že je pustím dovnitř. Dokonce je poslal i s úplatkem, kterej jsem sežral jako malinu, a vyhrožoval jsem jim dál. Neodvážili se skrze mě projít a s nepořízenou odjeli. Páníček si mě tedy přijel vyzvednout a tak jsem se dostal na nedělní část oslavy, kde jsem hrál fotbal s dětmi a ukázal jim svoje taneční kreace.
Ty pánové nám chodí na zahradu teď pořád a já je nikdy bez svolení páníčků stejně nepustím. Pořád jim úplně nedůvěřuji a tak jsem jim včera raději prošacoval batoh, jestli tam nemají něco nebezpečného. Ještě že jsem tak učinil, protože jsem našel opravdu podezřelou housku se salámem a raději jsem ji co nejrychleji zlikvidoval. Ještě, že mě doma mají.
