Zoo, hovawartí školka, výlety a další příběhy obyčejného šílenství.

Ahoj,

 

jsem poslední dobou řádně vytížen, ale pokusím se alespoň trochu popsat události posledních dní. 

 

Minulé, totiž velikonoční pondělí, jsem vyrazil s páníčky a Twixou a Chapsem a také sharpeikou Amy do zoo. Bylo to prima. Bavilo mne pozorovat všechna ta zvířata. Lachtan se před námi (psy) předváděl a dělal kotouly, tučňáci na nás koukali přes sklo a leopard se nás dokonce snažil ulovit. Plížil se plížil, až přiskočil ke sklu, ale naštěstí neproskočil. Taky jsem pozoroval medvědy a vlky a všude bylo spousta psů a dětí, kteří si nás bez optání hladily a skoro objímaly. No bylo to vyčerpávájící. :) Tady můžete mrknout na fotky a všimnout si, že jsem největší pozorovatel skupiny. :)

 

 

Od úterý do čtvrtka se nic zvláštního neudálo. Trochu jsem cvičil a už umím podávat věci do ruky na povel ,,podej,,. A taky jsem šel s páníčkem ven a ten mi tak vytrvale házel klacky do vody, až jsem zase udělal o pár temp víc, než kdy dříve. 

V pátek jsem vyrazil zase cvičit s borderkama, tentokrát jich tam bylo dokonce pět a trénoval jsem hlavně ,zůstaň,,. 

Odpoledne pak přijela Amy k nám domů, jen co ale vběhla na zahradu, dal jsem jí vrčením najevo, že je to moje zahrada. Ihned to pochopila, tak jsem ji tedy povolil, aby tam se mnou vegetovala, až do druhého dne. 

 

V sobotu jsme vyrazili na hovawartí školku do Letňan. Nejprve jsem cvičil a trénoval nedostatky. Taky jsem si očuchal pár mini štěňátek, trochu si pohrál se čtyřmi stejně starými blonďáky a jednou černou krasavicí. Nakonec jsem si mohl dokonce vyzkoušet bonitaci. 

Nejprve mě obelhali a za pomocí piškotů a mazlení provedli zuby a měření a pak se šlo na vše ostatní. Následoval jsem paničku za rachotu, který měl symbolizovat výstřel a pak si s ní pohrál s míčkem. Prošel jsem úzkou skupinkou lidí, absolvoval sevření do skupiny, prošel mezi rachtajícím kanystrem, deštníkem, řechtačkou. Zvládl přivolání do skupiny a odložení a snad jsem na nic nezapomněl. To vše bez zaváhání a to se páníčci báli, že mi některé zvuky budou vadit a teď mě nutí se přiznat, že se ještě pořád trochu bojím vrtačky, pily a fénu na vlasy. :)

 

Hned po škole jsme vyzvedli Willyho a jelo se k nám domů. Tam jsme zůstali i s Willym až do neděle. Zvalchovali jsme všechny záhony a kytky, co ještě na zahradě zbývaly a o sto šest jsme hlídali. Podařilo se nám zastrašit celou ulici a štěkali jsme i na lidi, které známe, včetně páníčků. 

 

V neděli odpoledne se náhle před zahradou objevil Ridgeback s páníčky a pokoušeli se vstoupit na můj pozemek. Spolu s Willym jsem na něj výhrůžně vrčel a nelíbil se mi ani poté, co mu byl povolen vstup dovnitř. Když pak vycházel zpět, počůral mi celou zahradu a pak se mi ještě přišel smát do obličeje. Vystartoval jsem po něm i přesto, že mne panička držela za obojek, a pokusil se sjednat si pořádek. To si ho konečně přiběhli chytit jeho páníčci, takže ke rvačce nedošlo. Byl to můj první bojový výpad a byl jsem na sebe dost pyšnej. 

 

Potom jsme šli na procházku a já si zkusmo i trochu povrčel na psy, které jsem potkal, aby věděli, že už nejsem malej špunt. Doma z toho úplnou radost nemají. Na feny jsem ale pořád moc milej, ty strašit nebudu. 

Jinak jsem taky plaval pro klacky a zjistil jsem, že mne ta voda docela baví, takže jsem tam začal skákat šipky a plavu a plavu. Jen co jsem byl pořádně mokrý, tak jsme se taky vyválel v seně, abych trochu vylepšil svůj vzhled. Přemýšlím, že bych si tenhle outfit vzal i na výstavu.

 

 

Když jsme se z procházky vrátili, byl u mne na zahradě další vetřelec - boxerka. Vyšla zevnitř a s respektem mne obešla velkým obloukem, já na ní za to nadšeně vrtěl ocasem.

 

Chvilku poté jsme odjeli s paničkou a Willym a jeho paničkou na dvoudenní cestu na Vysočinu. Bydleli jsme v hotelu, kde bylo domluveno ubytování pro dva pejsky a kde byli trochu zděšení, když zjistili, že nejsme úplně malí pejsci, ale velcí psi. Náš pokoj se mi moc nelíbil a tak jsem na paničku dělal psí oči, abych se tam po venčení nemusel vracet, ale vysvětlila mi, že nemám kde jinde spát, a tak jsem musel. Já se ale demonstrativně celou noc přemísťoval a vzdychal a v 5 ráno jsem přemluvil Willyho, ať jdeme paničky budit. To jsme vytrvale dělali více jak hodinu, až spaní vzdaly a šlo se do lesa. 

 

 

Potom jsme dospávali krušnou noc a tak jsme byli děsně hodný, když si paničky vyřizovaly nějaké svoje pracovní pochůzky a nás nechávaly věčně někde uvázané nebo v autě. Za odměnu jsme šli na odpolední túru a lítali po lese a honili neviditelné srnky. Začalo pršet, což byla naprostá paráda. Ne už teda pro majitele hotelu, když jsme se vrátili. Hlavně já měl všude ostružiní a byl jako praseee. 

 

Po tomhle výletě jsme padli jako zabití a druhou noc celou prospali a paničky jsme začali budit až pět minut před budíkem. A já jsem se dokonce v tom našem pokoji i pěkně zabydlel a ani se mi z něj nechtělo.Dnes už byl ale čas jet zase domů a tak jsme strávili posledních pár chvil čekáním v autě a pak vyrazili. Tam jsme dali poslední velkou procházku s Willym a já šel pak pokojně odpočívat a spát a trochu cvičit na zahradu.