Den blbec...
Dneska byl tedy den. Ze začátku to tak tedy ani nevypadalo. Hezky jsem celý den trénoval u nohy, vždycky zastavil před přechodem, přešel silnici, poslouchal na slovo, no prostě den plný pamlsků. :)
Jenže pak se to zvrhlo. První zrada byla, když mě panička vzala k psí doktorce. Netušil jsem, že tam jdeme jen pro prášek na odčervení a jen co jsem zjistil, kde jsem, začal jsem panikařit a chtěl jsem vzít roha. Normálně bych se tam nebál, ale potom co mi při posledních návštěvách udělali? Nemohl jsem riskovat, že mi zase budou chtít píchnout tu pálivou věc proti vzteklině nebo dokonce, že mě omámí a brutálně mi rozřežou nohu? To ani nemluvím o poslední návštěvě, kdy mi z té nohy vyndavali jakési provázky. Nene, utíkal jsem, co se dalo a tak mě panička vážila asi na třikrát. Koneckonců, věděl sem, že se nemám nechat, protože tím se zjistila ta hrozná věc!!! Naše váha doma je asi rozbitá a ukazovala míň, takže si páníčci mysleli, že mám na svůj věk nějak málo kilo a pořád podstrojovali nějakou tu porcičku navíc. A ejhle. Já už mám 16 a dobrůtkám navíc – za nic, je konec.
No a pak jsem chtěl přes plot pozdravit kamarádku border kólii a ona to nebyla borderka, ale labrador a ten zloun se mi bez jakéhokoliv varování zakousl do čumáku. To ale byla bolest. Brečel jsem jako divej a vůbec nechápal. Přímo na čumáku mám teď díru a nad čumákem škrábanec. Navíc mi po chvíli ten čumák napuchl. Páníček je hrozně naštvanej na paničku, že mě neohlídala. Panička je hrozně naštvaná na sebe. A já jsem jenom rád, že nikdo není naštvaný na mě. Navíc jsem dostal svou oblíbenou kost jako bolestné a mohl jsem jít zas k páníčkům do boudy, takže jsem byl nakonec docela spokojený.
Pac!
PS: ještě chvilku a myslím, že se na dobro k páníčkům dovnitř přestěhuju. Panička se totiž bojí, že zmrznu.
