Dětský den, pochod po Šumavě a JSOU MI DVA !!!! :)

 

Ahoj, 

panička byla v jednom kole a tak jsem jí ani nestihl nadiktovat novinky posledních dní. 

 

Minulý pátek jsem byl pomáhat na dětském dni centra Paprsek. Byli jsme tam 4 hovíci, všichni připraveni na hlazení od dětí a cvičení s nimi. Takže jsem běhal tunelem, skákal přes překážky, ukazoval pár triků z dogdancingu a nechal se hladit a krmit. Byla to zábava, pamlsky se jen hrnuly. Občas jsem měl akorát trochu problém rozumět, co po mne ty děti chtějí, ale panička mi pomáhala a tak jsme to doufejme k jejich spokojenosti nějak zvládli. 

 

 

Den předtím jsem také trénoval s paničky krásnými neteřemi a dělal hlídače malé Aničce.

 

 

O víkendu jsme poté odjeli na další pochod. Skvělou zprávou bylo, že jsme si mohli půjčit na hlídání Twixu a vzít jí s sebou. V sobotu brzy ráno ji tedy panička přivezla. Nabrali jsme, tentokrát i s páníčkem, další dva lidské účastníky a vyrazilo se. Jediným nepříjemným faktorem bylo ohromné vedro, naštěstí jsme ale šli podle Teplé Vltavy až k jejímu prameni a tak jsme s Twixou mohli řádit u vody a občas osvěžit (ohodit) i páníčky. Když jsme došli na místo, kde jsme měli strávit noc, dost jsem se divil, že tam tentokrát nestojí žádná bouda. O to větším překvapením bylo, že páníček vytáhl z batohu přenosný dům, který se prý jmenuje stan. Takových bláznů, kteří v tom spali, tam bylo spousta a tak jsem měl o práci (hlídání stanu) postaráno. Twixa se pro změnu starala o udobřování ostatních stanařů, poté co jsem na ně házel nepříjemné pohledy. Ve stanu to, až na vedro, byla pohoda a já se vesele roztahoval přes všechny karimatky. Ráno jsme posnídali a pak seběhli dolů k autu a jelo se domů opět s novými zážitky. 

 

U pramene Vltavy

 

V úterý jsem oslavil své druhé narozeniny. Tímto přeji vše nejlepší svým sourozencům. Páníčkové se mi vyprdli na dort, což mi neudělalo radost, ale nenadělám s tím nic. Alespoň tedy zase malé zhodnocení. :) Přechod mezi prvním a druhým rokem mého života se nesl ve znamení puberty. Jak jinak. Když se na to teď zpětné podívám, zažívali se mnou páníčkové o minulých prázdninách docela peklo. :) Nicméně mají pochopení, protože sami měli taky těžkou pubertu. :) Peklo se mnou, protože jsem hlídal všechno a všude a bez rozmyslu jsem vyštěkával všechny kolemjdoucí. Naštěstí jsme s páníčky brzy našli společnou řeč a já se naučil vnímat signál, že všechno je v pořádku. Teď už hlídám zas jen naše trvalé nebo dočasné bydliště. :) V průběhu roku jsem se také přestal kamarádit se všemi psy na potkání a prošel si obdobím preventivních výhrůžek na stejně velké kluky. Mezitím mi ovšem vzrostlo sebevědomí - a to v dobrém slova smyslu a pochopil jsem, že není třeba se preventivně bránit, ale můžu prudiče v klidu ignorovat. Moje narostlé sebevědomí se projevilo pozitivně ve více oblastech. Kromě již zmíněného vztahu s ostatními velkými samci nebo preventivního strašení případných nebezpečných dvounožců, jsem také překonal svůj strach z výstav, resp. ukazování zubů a dokonce zvládnu, ač velmi nerad, i veterinu. Teď tedy trochu chvástání, prostě ze mě roste vyrovnaný, sebevědomý a nekonfliktní jedinec. :) Jednou se to přeci už na mých stránkách objevit muselo. :-D

 

Co se týče exteriéru, před rokem jsem se tu chválil. Jak ale víte, samochvála smrdí. :) Mám tedy stále krásnou hlavu, hrudník, oči i srst. Trošku se mi však pokazil úsměv. :) Co se stalo, se můžete dočíst v minulém článku. Na mé narozeniny jsem dostal prohlídku u psího stomatologa. Ten prozradil páníčkům, že jsem si zuby nikde naschvál nepokřivil. Řekl jim, že je mám v podstatě v pořádku a že nemají co řešit. Že mám jen lehce vpadlé dva vrchní zuby, které tím vytváří optický klam a tak to vypadá, že mám vlastně předkus spodních zubů. Mé spodní zuby jsou však prý naprosto ok. Navíc to prý není vada čelisti a už vůbec ne GENETICKÉ. Jeden by řekl, že je to dobrá zpráva, ale z výstavy mne včera tentokrát rovnou vyhodili. Což znamená, že zazvonil zvonec a s výstavami je konec. Jupíííííí. :)

 

Lékařská zpráva zní takto: Jedná se o MAL1 okluzi / normookluzi s alveorální / dentální vadou postavení horních prvních řezáků 101/201, které se nacházejí v klešťovém skusu. Tato malokluze není způsobena vadou délky čelisti a není dědičná. 

 

 

A zde jsem si dovolil udělat upřesňující výtah: Podle definice je malokluze /špatný skus/, abnormalitou v postavení zubů. Špatný skus je u psů častým problémem. Malokluze může vzniknout v důsledku nesprávné délky nebo šířky čelisti /nebo obou poruch současně/ a je nazýván skeletální malokluze, nebo špatným postavením zubů, pak je označován jako dentální malokluze. Vyskytují se i kombinace těchto vad.

Nejčastěji doporučovaný postup v určení, zda jde o dědičnou nebo získanou vadu skusu je následující: skeletální malokluze je vždy považována za dědičnou, pokud není prokázána vývojová příčina tohoto stavu. Čistá dentální malokluze, pokud není známá plemenná a rodinná predispozice, je považována za nedědičnou. Během vývoje a růstu může dojít k různým situacím, které mohou ovlivnit definitivní postavení zubů. 

 

Já jsem si i trochu ověřil, zda mám v pořádku sourozence, abych si byl jist, že se nejedná o výjimku a příčina není genetická, což mi však pan veterinář ihned vyvrátil. Dál tedy pátrat ani nebudu. Nicméně jsem mezitím stihl dostat úsměv od Aerinky a Anthonyho, kteří mají oba krásné zoubky v nůžkovém skusu.