Hovawartí školka
Tak už to konečně nastalo. Sobotní Hovawartí školka aneb rodinné setkání je bohužel za mnou. Ráno to sice začalo menší podpásovou, kdy jsem dostal jen mini porci snídaně a to ještě prý jen proto, že páníčkům bylo jasné, že úplně nalačno by se ze mě stal poloviční blázen. :) Pak už ale jen vše dobré. :)
Jako první jsem se potkal se ségrou Aerin. Jéé to bylo prima shledání. Hned jsme začali řádit a musím říct, že i když je menší, tak má tolik energie, že mi brzy začaly docházet síly. :) Brzy se k nám taky přidal brácha Aki a já byl rád, že jsme na ní dva. :) Bylo príma, že jsem měl konečně někoho kdo je na tom stejně jako já, protože pořád potkávám buď moc malé, nebo velké, nebo rychlé, nebo pomalé pejsky.
Brzy nás rozřadili do skupin velkých a malých. V té době už jsem byl na pokraji sil z toho řádění, ale nemohl jsem to přeci nechat znát. :) V naší skupině bylo jen 7 štěňátek. My 3 na3 jsme byli druzí nejmladší hned po Buddym. Nejdřív se trénovalo přivolání. Nám nejmenším to šlo myslím skvěle. Kdo by taky chtěl zůstat sám napospas velkým psům. :) Pak jsme cvičili chůzi u nohy, sedni, lehni – sranda. Jen vstaň jsem neuměl a panička pořád nemohla pochopit, jak zvednout správně pamlsek, abych vstal. Taky jsme dostali vynadáno, že u lehni a sedni nesmíme sedět jak doma u televize, takže jsme cvičili bez ulejvání.
Z toho jsem se dost unavil a ostatní asi taky, protože se šlo na překážky. Nejdřív po mě chtěli, abych proběhl tunelem. To byla sranda a později jsem do něj lítal bez vyzvání. Pak ale chtěli, abych šel na nějakou houpačku nebo co. Bylo to prkno, který se v půlce převážilo, a já musel setsakra držet balanc. Nejdřív se mi do toho moc nechtělo, ale když mi tam připravili cestu z pamlsků, tak jsem to teda přelezl a pak jsem dokonce ke zděšení paničky po tom prkně do půlky přeběhl bez dovolení.
Pak už mě to ale celý přestalo bavit. Měl jsem přecházet ještě nějakou vyšší kladinu a to už mě nenalákali ani na pamlsek. Tůdle nůdle. Začínal jsem pomýšlet na spánek a už mě ani pamlsky nemohly obměkčit. Hystericky jsem tedy seskočil dolů, a když mě tahali na áčko, tak už jsem jen stál a koukal. Brácha Aki na tom byl úplně stejně, tak se nám smáli, že je vidět, že jsme fakt bráchové. Za to ségra si to přeběhla jako by se nechumelilo. A ostatní taky. Njn, řeknete mi, ale důvod proč tam mám lézt?
Pak se šlo ještě chodit ve výstavním kruhu. To jsem si teda oběhl, párkrát se sehnul pro pamlsek. Ukázal zuby bez keců. Únava už byla velká. A když na mě začali mávat nějakou velkou železnou věcí, vzal jsem zpátečku.
Pak už mě naštěstí nechali vyspat a po probuzení jsem mohl už jen řádit. To byla paráda. Od Aerinky jsem dostal super hračku a se všema jsem se pořádně vyblbnul. Je super, že jsem je po takový době zase potkal a že jsem se viděl i s ostatními hovičími štěňátky, tak doufám, že mě zas páníčkové na nějakou takovouhle akci vezmou.
Večer jsem jel ještě na nějakou párty do Prahy, kde byl i Willy. Byl taky utahanej, tak jsme si pořádně schrupli pod stolem. A po probuzení, když už byl hluk dost velký, abychom nebyli slyšet, jsme si ještě pořádně zablbli v restauraci.
To už mě úplně dorazilo a to jsem ještě druhý den ráno vyrazil do psí školky. Byl jsem tam jen já a borderky a byl jsem děsně moc pochválenej, tak jsem měl radost. Pak jsem si mohl asi hodinu lítat s borderkama, ale oni jsou nejvíc nejrychlejší. Honil jsem je, jak jsem mohl, a to mě už úplně dodělalo, takže dnes celý den chrním a chrním.
Aerin, Acarai, Asberry :)
