Hovawartí školka
K 7. měsícům jsem dostal neplánovaně jako dárek, že vyrazíme do hovawartí školky v Brně. Takže se dnes ráno sedlo do auta a vyrazilo.
Jen co jsem vyskočil z auta, zahlédl jsem na cvičišti spoustu hovíků, jak tam běhají na volno, a nemohl se dočkat, až mi nebude stát plot v cestě. Hned jsem se pozdravil s Badíkem a sestřičkou Aerin a pak jsme šli my tři na obrany. Měli s námi jít ještě tři slovenští hovawarti, ale ti se trochu opozdili, tak jsme začali bez nich. Badíkovi to šlo moc dobře, já se ségrou jsme byli rozvážnější. Holt se nezapře, že jsme z jedné rodiny. :) Ale alespoň jsem od Buddyho okoukal štěkání a k radosti páníčků občas štěknul. I když prý jako holka a trochu se mi smáli. :) Po pár kolech se připojili ještě Slováci a my s nimi jeli další kola, ale bylo jich tak moc, že mě to unudilo a raději jsme toho nechali.
Navíc se na zemi nacházelo dost kozích bobků a ty Vám přátelé byly o dost zajímavější.
Po obranách se šlo na poslušnost. Rozhodl jsem se, že když je tak pěkný slunečný den, budu páníčkům dělat jen radost. A tak byla panička děsně mile překvapená, že jsem při očním kontaktu s ní neuhnul ani při okolním tleskání a dokonce zvládl i odložení a to přesto, že kolem mě prošla ségra. I když pravda, že panička zas tolik neriskovala a s odložením mě trápila jen minimálně. Abych to tedy zas s tou poslušností nepřeháněl, „vstaň dozadu“ mi nešlo ani trochu a skok přes překážku s vysláním jsem se snažil spíše obejít.
Zkoušel se také svod a to jsem páníčky překvapil asi nejvíc, protože jsem zvládl zuby i měření. Myslím, že jim to udělalo radost, alespoň dle jejich reakce, kdy říkali něco jako uf a hurá. :) A dokonce mám už 63 cm, protože mě páníčci doma změřili jen nějakým pochybným metrem a špatně.
Pak přišla ta nejlepší část, kdy jsem se mohl vyblbnout. Lítal jsem s Badíkem a taky jsme pak šli prozkoumat a vypít všechny možný misky s vodou. Řekl bych, že Badík toho vypli o trochu víc než já. :)) Až se mu to snad ani nevešlo do břicha. :)
Taky jsem lítal se ségrou a musím opět konstatovat, že její rychlosti prostě nestačím. :) Se ségrou jsme se pak taky spikli proti o trošku starší slečně a prý to od nás nebylo moc hezké, že jsme ji spolu tak mordovali. Taky jsme pak lítali ještě s poloségrou Airin (aby se to nepletlo). No prostě naprostá paráda.
Vyzkoušel jsem taky překážky. Kladinu, houpačku, slalom a asi jsem snad vyrostl nebo co, říkali páníčci, protože jsem to bez keců zvládl. Ta blížící se dospělost prý dělá divy. :) Když se k tomu ještě připočte, že jsem občas na první dobrou přiběhl od hrajících si kámošů, měl jsem prý prostě dnes svůj den a páníčci se nestačí divit.
Jsem moc rád, že jsem Vás dnes všechny viděl. Byl to moc prima den. Na rajče dávám nějaké fotky, ale páníčkům se klasicky vybil foťák a navíc jsou děsní fotografové. Kdybyste, ale nějaké fotky chtěli, klidně berte. A kdybyste nějaké fotky měli, klidně dejte. :)
Pac Berrys
Dělej ségra, pózuj, ať už nám dají pokoj. :)