Jak jsem se stal zahradníkem...

Přechod Velké Fatry totiž předběhl všechny ostatní novinky. Tak moc se mi tam líbilo, že jsem se o to s vámi musel hned podělit. Je ale načase, abych taky doplnil další události, které se za poslední týdny udály. 

Jednou z nejdůležitějších je, že už je ze mne zase hlídací pes. Můj osobní psychiatr mi sdělil, že můj strach z pobytu venku byl možná panickým záchvatem, kenofobií, agorafobií, nebo něčím podobným. Což jsou dnes celkem běžné psychické poruchy. Začal jsem tedy pracovat na své vnitřní rovnováze a pomocí meditace a psychofarmak, jsem se hodil do pohody. Situaci taky napomohlo, že začalo být hezky, což kromě endorfínové nálože způsobilo, že páníčci nechávali permanentně otevřené vchodové dveře a já tak mohl z bezpečí okouknout situaci na zahradě. Měl jsem nejprve trošku vnitřní pnutí, kde být na noc a tak mne občas uprostřed spánku vyrušil vnitřní hlas, který říkal: "jdi ven, nebude ti tam takové vedro". A tak jsem naléhavě (rozuměj dupáním po podlaze a následným skokem na páníčky) šel vzbudit páníčky, ať mi jdou laskavě otevřít. Trvalo přibližně týden, než i paničce (ta je k mé maličkosti trochu přecitlivější) ruply nervy a rozhodla se, že její spánek je jí přednější. Od té doby mne nemilosrdně vyhazují na noc ven. A já jsem tam už zase spokojen a v noci budím celé širé okolí pokaždé, když projde někdo podezřelý. 

Taky páníčci teď tráví daleko více času na zahradě a tak si užíváme koupání a grilování a spousty návštěv.

 

Jaro má, ale i svá negativa. Kromě toho, že je mi šílené, přešílené vedro, se mě taky pokouší vypít zaživa banda odporných klíšťat. Páníčci do mě rvou horem dolem všelijaké přípravky, jako pangamin, kokosový olej nebo mě panička maže nechutným levandulovým olejem. Taky jsem už vyzkoušel dva obojky a byl vykoupán v antiparazitním šampónu a to je prosím teprve květen. Jestli to takhle půjde dál, budu ale asi muset dostat transfuzi. Kvůli jednomu přisátému klíštěti jsem si dokonce hystericky vytrhal chlupy na jedné noze a neřáda vykousal. Naštěstí jsem pak s páníčky našel společnou řeč a naučil se jim ukazovat, kde přesně mám přisáté klíště, aby mi je mohli vyndat. 

 

No, ale pojďme se posunout k příjemnějším tématům. V dubnu jsem se třeba zúčastnil semináře obedience a zase jsme si s paničkou připomněli, jak moc se nám OBE líbí. Byl jsem pochválen za chuť cvičit, což jsem si ale po prvním kole trochu zkazil, protože jsem se zamiloval (ano zase) do cvičící kolegyně. Její panička pak řekla, že začíná hárat, ale moje panička byla nakonec docela ráda, že jsme si aspoň mohli procvičit poslušnost za ztížených podmínek a že to nebyl úplnej propadák. Panička se dozvěděla pár užitečných informací, které teď na mě praktikuje a doufá, že brzy přinesou ovoce. Tady jsou fotky, za které moc děkuji Haně. 

 

 

Nějaké zážitky mám také ze setkání s mými kamarády. 

 

Několikrát jsem se viděl třeba s Molly a protože ani nevím, jestli jsem vám ji pořádně představil, tak tady jsou nějaké naše fotky. 

 

 

Párkrát jsem také zašel na procházku s Kájou, která roste jako z vody a pár fotek je zase zde. 

 

Minulou neděli jsem také šel na tradičně netradiční akci do Hostivaře. Tentokrát na Dobrhovlčí procházku, kde nás bylo celkem 10 (3 holky a 7 kluků). Z toho 4 hovawarti, 3 dobrmani a 3 vlci (Saarlosův a Československý). Procházka byla naprosto skvělá a já se mimo svých běžných kamarádů Barda a Kuby, viděl opět s bráškou Akim. Fotky jsou zase tady. A protože hovawartí procházky se již stávají běžnou záležitostí, tak již bez varování doplňuji fotky opět od Hany do tohoto alba nebo fotky od různých zdrojů do tohoto alba. :)

 

Můj pokrevní bratr Acarai Na3 :)

 

Brácha, já, Bard, Kuba, Cyrio, Cookie, Bru, Eliáš, Nella, Kevin