Jak jsem utekl ze své první výstavy :)

Jen co jsem se vrátil z jižních Čech, hned jsem zase pokračoval ve své socializaci. Pátek jsem strávil půl dne s Twixou a Chapsem, což mě doodrovnalo a zase jsem dospával náročný týden.

 

V sobotu došlo na příjemné setkání s Darciusem Gasko Prim a Sthellou Steinroller.a k mému příjemnému překvapení i jeho dvěma potomky Buddym a Daxem.

Ještě předtím se mi podařilo asi špatně šlápnout při hře s kokršpanělem, takže jsem začal lehce pokulhávat, což mě ovšem ani v nejmenším neodradilo od maximálního vyřádění se zmíněnou smečkou. Zákon schválnosti asi zařídil, aby se to stalo den před první výstavou. Ano, říkám schválnosti, protože panička si ještě dělala legraci, že určitě nechci ukázat zuby a tak předstírám kulhání. :)

 

 S Dársíky jsem si ještě vyzkoušel stopu a i když jsem šel pouze po levém nebo pravém nášlapu, nebyl jsem úplně zatracen. :) 

 

Ještě jednou díky za příjemné odpoledne, moc jsem si ho užil. 

 

Druhý den se vyrazilo na výstavu, neboť jsem úplně zapomněl, že simuluju kulhání. Obrovská nehoráznost byla, že mě páníčci vzbudili už v půl páté ráno a donutili k odjezdu. Koukal jsem na ně jak vejr a nejradši bych spal. Naštěstí s námi cestovali i Chaps a Twixa a tak jsem měl v autě společnost. Spím ale až do 7, tak jsem se nenechal rušit. :)

 

Do Brna dojel páníček zase rychlostí světla, takže jsme na výstavě byli ještě za tmy a mezi prvními. To nám dalo výhodnou pozici k okoukání situace a výběru místa. Páníčky také ohromil velký pelíšek, který mi pod záminkou, že na něm budou ležet zakoupili. A ač plánovali, že na něm budou ležet oni, s nadšením jsem je vyšoupával. Za chvíli se vedle nás uvelebil i Bodyguard, takže jsem byl obklopen samou příjemnou společností a v poklidu jsem polehával. Občas jsem s paničkou taky vyzkoušel chůzi ve výstavním kruhu a postoj, což mi nečinilo problémy. 

 

Páníčci mi tam taky pořídili výstavní vodítko, ovšem se už zapomněli podívat na jakém principu funguje. A že je to tedy opravdu hlavolam. :)) Když nás tedy svolávali do kruhu a páníček mi ho v rychlosti nasazoval, jaksi ho zapomněl zajistit, čehož si panička nevšimla. Ta totiž jen koukala kam máme jít a co máme dělat, protože byla na výstavě stejně jako já prvně. 

 

V kruhu nás bylo 7. Já stál druhý vedle polobráchy Arese. Držel jsem pusu a krok a vykračoval si jak manekýna. Ovšem pak si mě zavolal ten pán, který se kochal tím jak jsme krásní a chtěl se mi podívat na zoubek. Chvilku jsem držel, ale pak se ke mě na můj vkus moc naklonil, já couvl, vodítko se vyvlíklo, já zjistil, že jsem volný a utekl pryč mezi Novofunlanďáky, kde jsem doufal, že se ztratím v davu. Panička mě ale objevila a chvilku jsme se honili než mě ulovila. Nepřišlo mi to tak zlé, myslel jsem, že ten pán není kámoš a že mu chce panička taky utéct a ono ne. Taky jsem se ptal paničky, jak by se jí líbilo, kdyby jí někdo bez pozdravu strčil prsty do pusy. 

No co, dostal jsem N a prý mám být rád, že nás nevyhodili.  

 

Polobráškovi Resíkovi moc gratuluju za VN1, je to šikula a já si z něj na žádost páníčků beru příklad. :) Stejně tak gratulace Badíkovi, z toho co jsem stihl vidět krásné výstavní předvedení.Taktéž si mám vzít příklad. 

 

Mě panička řekla, že to příště nechá na páníčkovi, ale nebylo to tak zlé, protože se nechala unést a nakoupila mi dobrůtky a vodítko. :)

 

A páníček se hecnul a prý prostě musím pochopit, že mi ti rozhodčí nechtějí zuby ani vyvrtat ani vytrhnout a to předvedení mám zvládnout. A jestli se jim pak budu líbit nebo ne to už je fuk, ale žádný zbabělosti. :) Takže v únoru jedu nakonec asi znovu, naštěstí jen v neděli a překonání se je můj jediný úkol. Achjo. A já myslel, že mi dají pokoj. 

 

...těsně před úprkem...

 

...překvapivě po úprku :)

 

...vstávej, mě to nevadí, že jsi posera :)

 

.... a konečně zase hraní :)