Jak jsem začal BARFovat .

17.12.2013 20:56
Vážení přátelé, milí hosté.
 
Rád bych Vám dnes vyprávěl o tom, jak jsem páníčky přesvědčil k BARFování. A že to nebylo jednoduché.
 
Nejprve si ale řekněme, co to vlastně BARF je. Jde o krmení syrovým masem, kostmi, vnitřnostmi, zeleninou a ovocem. Jak uvádí většina webů, je to návrat k přirozené stravě šelem. To zní napínavě, co. :) Nicméně lidští babičky a dědečkové tím krmili před příchodem granulí, až na to, že většina z nich k tomu házela zbytky od oběda.
 
No, paničce se tahle strava zalíbila už když mi hledali první granule. Nakonec ale zvítězila pohodlnost, tak jsem byl odkázán na granule Orijen. Né že by mi tedy nechutnaly, to ne. Hltal jsem je jak divej, ani jsem nekousal. Měl jsem ale slíbeno, že budu dostávat, alespoň částečný BARF a tak mi chtěli přihodit několikrát týdně nějakou tu mňamku. Samozřejmě to dopadlo tak, že na mě prostě zapomněli a z několikrát týdně bylo jednou za uherskej rok.
 
No jenže, ačkoliv to nejprve vypadalo, že mi Orijen vyhovuje, začal jsem mít dost často průjem. Páníčci si mysleli, že je to tím, jak vždycky sním něco ze země. Opravdu nevím co s tím furt mají. A pak mi začaly reznout uši. Já to teda nevidím a je mi to fuk, ale páníčci s tím děsně nadělaj. Nejsou sice přesvědčení, že je to po těch granulích, ale stejně se rozhodli.že je pro jistotu zkusí vyměnit za jiné. No a to byla moje šance. Nejprve mi tedy nahrálo do karet pár náhod.
 
Náhoda první: granule Taste Of The Wild pro které se rozhodli, zrovna v obchodě kde normálně bývají nebyly.
Náhoda druhá: Panička ještě začala hledat, jestli by přeci jen nebyly nějaké lepší granule a dostala se do nebezpečných diskuzí, ze kterých vyšlo najevo, že všechny granule jsou pomalu smrtící. :)
Náhoda třetí: V té chvíli přišla Anežka, která se rozhodovala, jestli nezačít krmit BARFem a poradila paničce stránku www.manwe.eu
Náhoda čtvrtá: Nejvíce doporučovaný obchod s krmným masem je jen 10 km od mojí boudy.
 
Věděl jsem, že mám téměř vyhráno, jen jsem si to potřeboval něčím pojistit. Příležitost se našla v den, kdy mi bylo půl roku. Dostal jsem syrovou rybu. Syrovou rybu už jsem párkrát jedl a moc mi chutnala, ale tahle byla nějaká tuhá, tak jsem využil příležitosti a začal předstírat, že ji neumím rozkousat. Tak mi ji nakrájeli. Předstíral jsem ale vytrvale dál, že ji neumím rozkousat. Tak mi ji uvařili. To už jsem se neovládl a snědl jí, ale druhý den jsem udělal šach mat. Uviděl jsem v květináči kytku a v ní takové ty malé, hnědé, kulaté kamínky, co vzhledem připomínají granule. Samozřejmě jsem věděl, že to granule nejsou, nejsem přeci blbej. Napadlo mě ale, že když budu předstírat, že si myslím, že to jsou granule a začnu je jíst, že by to mohlo paničku dopálit. A taky že jo. Začala mi je tahat z pusy a říkat něco o tom, že jsem opravdu hovado. A pak se rozčílila, co to je za dobu, že psi neumí sežrat rybu, ale žerou šutry a že bych někde sám nepřežil ani vteřinu. Mohl jsem si mnout packy.
 
Hned druhý den se začalo BARFovat. To jsem ale netušil, co na mě ušili za boudu.
K snídani jsem dostal ještě granule. K obědu pak jogurt s banánem a jablkem. Žádný maso!!! Nicméně jogurty miluju a tohle ovoce taky, takže jsem to s nadšením snědl. Pak přišla večeře. Kuřecí prsa nakrájená na malý kousky. Mňam. Jenže se válely v ohromný hromadě čehosi zelenýho a ještě to bylo přelitý syrovým žloutkem, aby se to na sebe pěkně napatlalo. Víte co mi dalo práce vyjíst to maso, bez toho abych musel pozřít ten humus?

A snad za trest jsem to druhý den ráno dostal znova, jen bez vajíčka. Ale já vydržím a jíst to prostě nebudu. K večeři se naštěstí umoudřili a tu zelenou věc mi už necpali. Místo toho jem dostal rybu s červenou řepou a mrkví. Mysleli si, že to už tuplem nebudu jíst, ale ta červená řepa byla naprosto skvělá a já se olizoval až za ušima. Dlouho jsem ještě hledal v prázdné misce přídavek. Jo a druhej den jsem měl červený hovínka, heč. :)
No, myslel jsem, že mám vyhráno s tou zelenou, ale nééé, další den zase a ještě rafinovaně zamíchaný s kuřecíma srdcema a trochou konzervy. Naštěstí mě s tím nechali v kuchyni samotnýho a já měl dost času ukázat jim zač je toho loket. Vyjedl jsem maso a vnitřnosti a zbytek demonstrativně rozházel po celé kuchyni.


Takže teď kdo z koho?

Jedno z dalších prý jídel, které jsem zase dostal, byl kuřecí hřbet. Nicméně jsem teda netušil, že je to k jídlu, když to nebylo nakrájený a tvrdý, takže mě s tím vyhodili na zahradu a já si alespoň hrál. A čekal, kdy přinesou něco normálního. Tak jsem dostal kapustu, pórek a celer a řeknu Vám - taky mňamka.

Jsem tedy moc zvědavej, jak to s tímhle novým žrádlem půjde dál.