Jízda s Willym

Ahoj všichni,

 

měl jsem teď velmi náročné a moc příjemné období. Všechno začalo minulý pátek. Vyrazili jsme opět na Moravu. Tentokrát jen blesková akce do sklípku, který obývala moc milá fenečka a její majitelé. Ti hned po příjezdu prohlásili, že pejskové u nich mají naprostou volnost a ať vodítka zahodíme a že můžu vše a všude. To platilo od páníčků do té doby, než jsem se rozhodl, že pomůžu fence s hlídáním a vyštěkal spolu s ní pána, co šel po ulici. Ono to prý není taková hrůza, když máte 10 kg jako ta fena a štěkáte na kotníky...:) No a za chvilku dorazili taky Willy a pak Amy a byli jsme docela dost slušná smečka. Nakonec jsme šli i s páníčky na ochutnávku do sklípku, kde nás pan majitel vybízel, ať si jdeme hrát a páníčky to zatrhli, že bychom zdemolovali archivní zásoby. :)

 

ideální místo na hraní :))

 

my na ochutnávce :)

 

Byl jsem po tom ponocování pěkně unavený a to jsem nevěděl, že je to teprve začátek. Druhý den jsme vyrazili do Prahy a spali u Willyho. Ještě večer a pak i druhý den ráno, jsme si dali velkou procházku po pražském parku, kde opět běhali všichni na volno a všichni ke všem. Byl jsem z té volnosti úplně paf a jen jsem se blaženě seznamoval se všemi možnými psy. Jen jeden na mě dělal ramena, tak jsem začal dělat taky, ale když mě páníčči zavolali, raději jsem šel, že ho nebudu ztrapňovat. Taky jsem si vyzkoušel jízdu tramvají, na které mi nepřišlo nic zvláštního, prostě takové auto, akorát páníčci neřídí. 

 

kvůli zásobám z Moravy se ani nevejdem do kufru a musíme se mačkat :)

 

V neděli jsme jeli domů a vzali s sebou i Willyho bez jeho paničky. Myslel jsem, že se k nám nastěhoval už na dobro a tak jsem se rozhodl, že ač měl do teď nade mnou spíše převahu, v mém domově ho vládnout nenechám. To jsem si tedy uvědomil až potom, co mi vyhrabal zakopanou kost. Stoupl jsem si tedy nad ní jako zuřící býk, Willy proti mě jako býk číslo dvě a pak jsem se s výhružným pokřikem: "to je moje kost ty hajzlíku" rozeběhl přímo na něj. A víte co se stalo?? Willy poprvé v našem vztahu přede mnou padl na záda a řekl: ,,už se jí ani nedotknu pane". Začal jsem tedy vítězoslavně tančit po zahradě a když už se mi takové vítězství podařilo, rozhodl jsem se občas to znovu vyzkoušet a nenechat si vše líbit. Tak například, když mě už opravdu moc prudil a já chtěl spát, zavrčel jsem na něj a on mi dal pokoj. Ale nemyslete si, jinak jsme spolu byli v krásné harmonii, hráli si a jedli a spali a bylo nám jeden s druhým fajn.

 

princové na zámku

.

                                                                                                        a po procházce

 

V pondělí ráno jsme tedy zažili příšernou událost. Panička se rozhodla, že s námi půjde z Poděbrad do Nymburka po cyklostezce. Popojela si autem k Poděbradce, aby se vyhnula rušnější části a nemusela nás umravňovat a šlo se. Lítali jsme, hráli si, čuchali, běhali, honili ptáky a kachny, koupali se v Labi, až jsme došli do Nymburka, kde byla spousta policistů a hasičů. Panička nás tedy vzala na vodítko, když v tom na ní nějaká paní volala, že jsme se snad v tom Labi nekoupali. Panička říká, že samozřejmě ano a co je na tom špatného. No prý se máme podívat do vody, že je Labe otrávené. Tak jsme tam mrkli a naskytl se nám pohled na tisíce mrtvých ryb plujících po hladině. To nás tedy dost vyděsilo a ještě víc, když nám rybář řekl, že Poděbradka pustila do vody pravděpodobně kyanid, že nad ní je to čisté. No pak se spustila smršť. Běželi jsme a běželi, někde cestou nám při tom běhu pomohl páníček s autem, až jsme doběhli na veterinu. Bože né. To jsem se málem sesypal, že už zase. Tentokrát mi tam ale moc neublížili. Prohlédli nás, změřili teplotu, podívali se do pusy a do očí a řekli, že jsme velcí kluci a že nám určitě nic nebude. No nebylo. Naštěstí. A kdyby vás zajímalo víc, mrkněte sem a uznejte, že si panička zvolila tu nejnevhodnější trasu v tu nejnevhodnější hodinu. 

 

No kromě tohodle incidentu bylo vše ok, ve středu večer se objevila Willyho panička, ale zůstalo se u nás a ve čtvrtek ráno mi najednou Willy odjel. Kdyby mi řekli předem, že u nás byl jen na návštěvě. Přiznám se, že jsem to ráno obrečel. Tloukl jsem packou do dveří, kde spal a kňučel a pak si tam taky chvíli poležel a ze žalu jsem nejedl. Tedy aspoň do večera, symbolicky. 

 

V pátek jsem šel s borderama a o pár hodin později jsem byl už zase v Praze a řítil se ke mě kdo jiný než Willy. Hned jsem zalitoval, že jsem tu čtvrteční snídani nechal ladem. :) Vyrazili jsme ve čtyřech do Chluma na statek. Tam jsem prožili parádní sobotu, kdy jsme šli na mega tůru a hráli si a pak jsme padli do kómatu na rovných 12 hodin. Neděle byla krásně slunečná a tak jsme hodili opalovačku na mole a v pozdním odpoledni vyrazili domů. Tam jsem se s Willym rozloučil prý opravdu zas na delší dobu a teď už třetí den víceméně odpočívám. Těch 9 dní mi dalo zabrat.