Nic nového
Páníčci totiž mají hrozně práce nebo co. Takže já mám prý spát. Buď u páníčka v autě, nebo cukrárně, nebo v kanceláři pod stolem. Nudaaa.
Já bych si býval v kanceláři hrál s mrňavou Betynou. To je sedmiměsíční Papillonka. Jenže ona se vždycky když přijdu, začne podivně celá klepat a to k ní ještě ani nedojdu. Takže Betyna padá. Snažím se teda upoutat její pozornost tím, že jí demoluju pelíšek, ale to spíš upoutává pozornost paničky.
Začínají mě ale čím dál tím víc bavit procházky, protože jsem zjistil, že se při nich dá rozeběhnout z kopce a sjet po břiše v bahně. Přišel jsem na to teda úplným omylem, když jsem zakopl, ale to se taky počítá. :)
Večer jsem zase pro změnu byl na procházce s Artem. Art je prej ze stejnýho těsta jako já, akorát je už starej (7). A velkej. Tak velkej budu taky, říkali páníčci, ale já tomu nevěřím. A Art je asi hluchej i slepej. Říkal jsem to páníčkům a oni se hrozně smáli. Ale já na něj vážně štěkal a skákal a on mě asi neviděl a páníčkové křičeli, ať štěkám víc, tak jsem se snažil, co to šlo a vážně je asi hluchej. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč by nereagoval na moje hrací výzvy.
Aspoň u paničky práce jsem našel novou kámošku. Jsou jí tři a je to napůl já a napůl labrador a je s ní děsná legrace. Jenže se v neděli stěhuje do Prahy, achjo. :/
Páníčci teď po mě chtějí, abych jim podával ruku na pozdrav. Vůbec nechápu proč jako, ale když jsem zjistil, že je v tý ruce schovanej pamlsek, tak je zdravím, i když nechtěj.
Letím s páníčkem na pánskou jízdu, jdeme hrát poker, tak zatím haf. :)