Podzimní novinky

Sbírejte ořechy - u nás jich je plno a tak pomáhám paničce sbírat. Za každý sebraný dostanu piškot, takže motivace je obrovská a moje pomoc zapříčinila, že jich máme plný balkón. Ale je to tedy námaha. Ořech vyčmuchat, sebrat, předat. Poté je vždy potřeba dopřát si zaslouženého odpočinku.

 

Jinak jsem v minulých týdnech zažíval procházkování (klasika), na kterém většinou více, a občas méně, poslouchám (klasika). Celkově to má ale samozřejmě vzestupnou tendenci.

 

Předminulý týden jsme měli asi první a poslední podzimní grilovačku, která stejně jako začala, tak i skončila za přítomnosti Twix a Chapse. Tentokrát mi nevyhrabali žádné tajné zdroje, ufff. 

 

Také jsem strávil opět nějaký čas s teď už dvouletou Johankou. Byli jsme ve vířivce. Teda ona a panička. A já se válel pod nimi a dohlížel na situaci. Prý budu asi jeden mála z psů, který se propašoval do wellness, ale popravdě mne to nijak neohromilo. Naopak. Je tam hrozné vedro. 

Johanka je celkově má oblíbená bytost. Hlavně, když se jí, protože z ní většinou pořád něco padá a když nepadá, tak jí to šlohnu. Minule jsem jí vyrval z ruky maso a to i když se bránila křikem: "né, moje". Což pobavilo všechny kolem. Teď o mě vypráví "Beíí hami masíčko, moje". Ale dělám, že jí nerozumím. 

 

Někdy minulý týden jsem byl také na cvičáku, kde jsem se pěkně socializoval ve stylu: "pusťte všechny psy". Což mě velice potěšilo a nevěděl jsem ke komu dřív. Taky jsem po dlouhé době potkal svého kamaráda Olivera - jorkšíra, se kterým jsem řádil skoro hodinu. Náš velikostní rozdíl budil pozornost všech kolemjdoucích a ještě větší smích, když mě Oliver položil na záda a já se mu vyčerpáním odevzdal. No co, je starší a ke starším mám respekt. Ale samozřejmě vím, že bych ho mohl oddělat jednou ranou, ale chtěl jsem mu udělat radost. Jednou jsem mu teda svou sílu ukázal, když mi vylezl na záda, já se zvedl a Oliver to neustál a udělal pár salt. Nic se mu ale nestalo a já byl jinak něžný a dával jsem pozor.

 

Když už jsme u těch velikostních rozdílů, seznámil jsem se taky s největším psem na světě. Byl dokonce tak velký, že na něm seděl člověk a byl trochu divnej, protože si vůbec nechtěl očuchávat zadky. A panička říkala, že když mu půjdu k zadku, tak mě nakopne, až se proletím jak Oliver. To je mi teda vychování. Panička si toho mega psa chtěla i pohladit, ale to jsem zavrčením zakázal. Nenechám si ji sežrat. Jinak jsem ho jen opatrně pozoroval a když to vypadalo, že se panička s tou osobou na jeho zádech nepřestane vykecávat, lehl jsem si před něj a čekal. Pak jsem s ním šel ještě na procházku, šli jsme vedle sebe, raději jsem se po něm otáčel, kdyby chtěl zaútočit, ale asi byl neškodný.

 

No a na víkend jsem odjeli opět na Moravu a opět s Willym. Před odjezdem mě pěkně naštvali, protože mi řekli, že smrdím a nemůžu takhle do hotelu, a tak mě narvali do vany a vykoupali nějakým smradem. Hrozně se pak rozplývali jak nádherně voním a že mám úplně úžasně načechranou srst. No blééé. 

Willyho jsme opět vyzvedli na Chodově a pak strávili nekonečných 5 hodin v kufru auta v zácpě na D1. 

 

otrávené ksichtíky v autě....

 

Když jsme konečně dorazili, zašli jsme na noční procházku Lednicí a pak ještě řádili na pokoji. Tam se nám opět podařilo pořádně hlídat a když jsme šli na poslední noční čůraní, pěkně jsme postrašili pána, co se plížil po hotelových schodech. Paničky to vyřešily tím, že se raději schovali zpět do pokoje a šeptali na nás "ke mě", což nás ještě utvrdilo v tom, že to byla osoba opravdu nebezpečná. Řeknu Vám, že se to hlídá mnohem lépe, když jsme na to dva. Bohužel jsme ale pak už nikoho podezřelého nepotkali. 

 

Sobotu jsme strávili pořádnou procházkou po lednickém areálu. Šli jsme opět na Minaret a pak na Janův hrad a taky jsme se svezli na lodičce, kde nás pan kormidelník krmil dobrotama a děsil kormidlem. 

 

na lodi

 

Večer jsme strávili sami v pokoji a páníčci vyrazili do sklípku. Oplatili jsme jim to pořádným ranním budíčkem. 

Neděle byla pracovní, aspoň pro páníčky. My s paničkama jsme šli na další krásnou procházku po Veselí nad Moravou. Tam se mi konečně podařilo odstranit ten sajrajt, kterým mě v pátek umyli a navoněl jsem se fakt parádní vůní od Dioru. Ostatním to tak parádní nepřišlo a celou dobu nadávali, že musíme jet s otevřenýma okýnkama a že to tu smrdí, jak když jedeme s hnojem. Tsss. Jen Willymu jsme voněl.

 

Veselo ve Veselí

 

S Willym máme stále lepší a lepší vztah. Už na sebe ani nebubláme, když se nám něco nezdá a dokonce nám paničky začali dávat jídlo v jedné místnosti a když si navzájem navštívíme misky, vesele se zdravíme. Příští týden u nás bude ale na pár dní bydlet, a to si ještě rozmyslím, jestli budu tak tolerantní na své zahrádce. :)

 

V neděli už přišel čas loučení a přes týden jsem jel ve svém stálém režimu. Panička byla na pár dní pryč. Na výcvik moc času nebylo. Někdy v posledních týdnech jsem byl jednou na obranách, ale pochvalu jsem nedostal, protože byla má delší absence prý znát. Já za to ale nemůžu, to páníčci mají moc práce. 

 

Jo a pozor, dnes se na Starém Rejvízu narodilo mých dalších 9 polosourozenců. Jsou to děti mého táty a mojí tety! No, tati, ehmm, fakt by mě teda zajímalo, co na to říká máma! :) Ale povedly se. :)