08.12.2013 19:59

 Haf, haf, haf,

sedím uvázaný na vodítku před kanceláří a páníčci nakládají věci do auta.

,,Nekousne mě ten pes?‘‘ ptá se paní, která jde po druhé straně chodníku.

,,Nekousne, nebojte se, je hodnej a je to štěně.“ odpovídají páníčci.

,,To Vám tak budu věřit. Vás možná nekousne, ale mě jo.‘‘

,,Tak proč se sakra ptáte, když víte, že Vás kousne? Navíc je jak vidíte na vodítku!!!‘‘

Tu poslední část už jí ve skutečnosti nikdo neřekl. Pouze jsme jí zařadili do skupiny prudiči, kterých se hlavně mimo Prahu vyskytuje stovky. 

V pondělí jsme se tedy jeli socializovat do Prahy. Totiž, pražští psi tomu neříkají socializace, ale venčení. V Praze jsme přišli do parku, pobíhalo tam na volno zhruba 10 psů všech velikostí a stáří a lidi si jich nijak zvlášť nevšímali. Byl jsem v sedmém nebi. Všichni si chtěli hrát a já nevěděl, koho si mám očuchat dřív. Nikdo mě dokonce ani nepodezříval, že mým úmyslem je zabít menšího psa packou nebo ho zašlápnout a rozdupat jako červa. Dokonce se nade mnou rozplývali, jaké jsem krásné a roztomilé štěňátko.

 U nás se za tohle platí, a ještě s tím rozdílem, že nás přitom nesmí pustit z vodítka.
 

Ve čtvrtek byl Mikuláš a Čert. Šel jsem za čerta. Dostal jsem děsivej blikající obojek a šel jsem strašit lidi. To mi jde dobře. :) A pak jsem za to, že jsem byl hodný, dostal plyšového medvěda. Nebudu lhát, že bych raději něco jedlého, ale čert to vem.

Včera začalo krásně sněžit. Zrovna jsem byl naposledy ve školce. Velká škoda, mám to tam rád. Jel jsem jen s paničkou a na poslední hodině na mě bylo přichystáno překvapení. Nejprve nám ukazovali na jednom dospělém hovíkovi, jak se cvičí dogdancing. K tomu mám já samozřejmě hodně co říci, takže jsem sám předvedl svůj velký taneční talent. Naučil jsem se ale nový trik a to uklonit se.
A pak se šlo na obrany. Nejprve nám zase na dospělákovi předvedli, jak se to cvičí. To já už znal, takže jsem usoudil, že bych mohl začít vybízet ostatní psy ke hře, což se mi dařilo a úspěšně to vyvolalo vlnu napomínání. Jenže pak mi bylo řečeno, že si to taky můžu zkusit. To mě nadchlo. Chtěl jsem jít co nejdříve, jenže panička se s figurantem začala příšerně dlouho vybavovat o tom, jestli mám nebo nemám zájem o kořist. Slyšel jsem, jak říká, že doma si hraju, ale s cizíma se na hračky jen znuděně koukám a ani se nehnu. To jejich žvatlání mě dost nudilo, tak jsem to ukončil tím, že jsem popadl tu jejich kůži, co se má kousat, a šel jsem na věc. A ha, byl jsem pochválen a prý to se mnou jako s obranářem vypadá nadějně.
Na konci ještě odkudsi vytáhli holčičí štěňata ovčáka a hovawarta – stejně staré jako já, tak jsme si zařádili, což mě dorazilo na zbytek dne. 

A to ještě v sobotu odpoledne přijela Amy (shar-pei) a zůstala až do dneška. A když odjela, jeli jsme řádit za Twixou a pak ještě na procházku s Barniem, takže jsem úplně grogy. 

Ps: Naučil jsem se nový povel – chození po vodě. Jako Ježíšek nebo jak se ten pán jmenoval!