Šťastný Nový rok
Všem přejeme úspěšný rok 2014, plný krásných zážitků, zdravíčka a naplněných misek.
Můj závěr roku 2013 byl plný nových událostí.
Vše začalo Vánocemi. To byla nuda. Neustále jsem cestoval s páníčky sem a tam za tetičkami, dědečky apod. a musel být hodný. To znamenalo čekat buď uvnitř, kde jsem umíral vedrem nebo venku, kde jsem se….no prostě kde jsem nechtěl být sám. Po dvou nudných návštěvách jsem si tedy vybojoval, že raději zůstanu doma a budu střežit naši boudu. Ale abych jen nepomlouval, alespoň jsem dostal pár hezkých poživatelných dárečků a na jedné návštěvě se mi podařilo ukořistit celou mísu s nádivkou.
V pátek po Vánocích jsem dostal velice lukrativní nabídku a to sice stát se modelem. Za tučný honorář jsem souhlasil a předvedl pár luxusních póz. Malá ukázka se již nachází ve fotogalerii, ale zbytek ještě přijde časem.
Za odměnu mi navíc panička přivezla večer Willyho. S Willym jsem se neviděl už dva měsíce, a protože jsme měli druhý den odjet do jižních Čech na statek a to naskládaní v kufru auta s dalšími zavazadly, říkaly si paničky, že nás předtím raději trochu unaví, abychom v autě všechno nezdemolovali. No když přijel, nevěřil jsem vlastním očím, že už jsem naprosto stejně velký jako on, ne-li větší. Hned jsme si začali hrát, až nám skoro paničky utekly a šly na procházku samy.
Druhý den jeli páníčci ještě na nějakou rychlou vánoční oslavu a my šli s Willyho paničkou na dlouhou procházku. Pak jsme si ještě pořádně vyhráli na zahradě, a když jsme se vydali na cestu, padli jsme v kufru jako zabitý.
Na statku jsem to už znal a měl jsem radost, že tam zase budeme pár dní pobývat. Hned večer jsme se ještě vydali na pivo a v hospodě potkali dvouměsíční štěňátko velké asi jako moje packa. Dali jsme mu pár něžných výchovných lekcí, pomuchlání a okusování. A taky pár vagabundských pošlapání ocásku. Prý jsem neohrabaný no.
Přes den jsme chodili na procházky. Druhý den jsme se taky s Willem trochu pohádali, protože mezi nás paničky hodili klacek a hrozně se smáli tomu, jak se o něj taháme. Až nám došla trpělivost a trochu jsme se porvali, což už se jim nelíbilo a dostali jsme vynadáno. Já jsem ,,nečekaně“ prohrál a z boje vylezl s obrovským brekem a po třech packách, abych paničce ukázal tu křivdu. Demonstrativně jsem držel packu pokrčenou a odmítal ji dát na zem. Nutno přiznat, že jsem paničku dost vyděsil a opravdu mě litovala, tak jsem raději přestal a šlo se dál. S Willym jsme se, ale dalšího půl dne nebavili, až přišel a začal mi tu packu oblizovat, tak jsem mu odpustil.
Každým dnem na statku přibývalo víc a víc lidí, až jich na Silvestra bylo skoro dvacet. V pondělí taky dorazila vestajka Amy, která nám ukázala kdo je tady šéf a další mini štěňátko. No a taky páníček. Jupííí. Silvestr byl pro mě a Willyho ráj. Při té obří koncentraci lidí, kteří ještě vesele slavili, se nám vždy podařilo ukořistit něco k jídlu. Willy měl úžasný úlovek v podobě tácu s jednohubkami a uzeným kaprem. Já jsem málem odnesl dvoukilové maso na guláš, ale kuchař mě přitom spatřil a praštil mě paličkou….:) Před půlnocí jsme padli únavou a ohňostroj nás ani nevzbudil. Jen Amy se schovala pod postel.
S Willym jsme navíc utvořili dost úspěšnej tým záškodníků. Když nás například někdo nechtěl pustit do některé z místností, tak jsem skočil šipku mezi dveře a zalehl práh a Willy mezitím proběhl dovnitř. Pak jsme šli třeba zase s paničkou pro rohlíky a po cestě zpátky jsem na ten pytlík s rohlíkama skočil a roztrhl ho a Willy mezitím se dvěmi odběhl a než se panička vzpamatovala, tak jsme si každý na jednom pochutnali.
No a na Nový rok jsem poprvé doopravdy plaval. Takže jak na novej, tak po celej. :) Dřív jsem totiž lezl jen do vody a šel sice daleko, ale jen tam kde jsem stačil a teď jsem si pěkně doplaval pro klacek. To víte, to riziko, že mi ho Willy vezme. :)
Musím ale říct, že to byl náročný týden. Dnes už jsme doma a já od jedenácti dopoledne spím a budím se jen na jídlo.
Tak dobrou noc.
