Tábor

Teda, už víc jak měsíc jsem nenapsal. To je ostuda. 

 

Pravda, že mě panička dost zanedbává a protože byla asi zase 14 dní pryč, nemá na psaní čas. 

 

Já žiju pořád stejně. Počasí je výborný a tak je mi venku hej, horší je, že se strašně brzy stmívá a pozdě rozednívá. Často tedy trávíme procházky ve tmě, tak jsem zase začal dávat trošinku pozor, jestli nás někdo nechce napadnout. Páníčci taky remcaj, že nic neviděj a už prý, aby bylo jaro. Nebo světlo. 

 

Nejpodstatnější událostí za poslední měsíc, byl čtyřdenní výcvikový tábor opět ve Švábově. Tentokrát jsem jel jenom s paničkou a tradičně jsme se věnovali stopám, obranám a poslušnosti. Panička si myslela, že se stopama jdu do háje dubového, ale bylo nám řečeno, že vůbec ne. Že jsem jen příliš nadšený, což je dobře a když budeme poctivě trénovat, mohl bych to někam dotáhnout. Na obranách jsme zase udělali kus práce. A poslední den jsme završili kousáním s největším psím obranářem Arem Splendidi Canes. Soupeřili jsme spolu a já se nenechal zahanbit a fakt jsem o ten rukáv bojoval a byl sem strašně pochválenej, že jsem za celé kolo ani jednou nechytal lelky. Bodeď by jo. Měl jsem trochu strach. Na poslušnosti jsem dva dny trénoval v plném soustředění, ale ten třetí mě už dohnala únava a tak jsem koukal, kde se co šustne. Panička si ale odvezla hromadu teoretických znalostí. 

 

Kromě výcviku jsem se i socializoval a to procházkou na volno s Condorem a Ebony a pak každodenním kamaráděním s Dastym - stejně starým hovíkem. Mimo to jsem si očmuchal fůru mlaďochů i fenek a vyzkoušel opět výstavu a bonitaci. Tam mi naměřili krásných 67 cm, z čehož má páníček velkou radost. 

 

Foto: Hana Hanigerová

 

Dasty Corraki Moravia

 

No jinak zlobím a jsem hodný, trochu cvičím a trochu lenoším. Jak to vyjde. A samozřejmě lítám po procházkách a chodím po hospodách. 

No mějte se. Vím, že píšu po dlouhé době a takhle krátce, ale já už jsem snad všechno možné i nemožné zažil, tak bych se nerad opakoval. :)

 

Zdravím z hospody :)