Výletování...
Tak jsme ve čtvrtek vyrazili na Moravu a musím říct, že to byla naprostá paráda. Pátek i sobotu jsme strávili v zámeckým parku v Lednici, takže ze mě bylo úplný královský štěně. Lítal jsem tam s Willym jako blázen, i když jsem mu teda vůbec nestačil. Musím se teda přiznat, že mě pěkně zlobí, že Willy je rychlejší a silnější než já, takže mi vždycky sebere všechny hračky nebo uteče. To mě teda rozpálí do běla a páníčci pak křičej, abych se nerozčiloval, že sice asi nikdy nebudu rychlejší, ale silnější možná jo. To jsem tedy zvědav.
Taky jsem se s Willym rozhodli, že budem dělat páníčkům radost a v těch restauracích, kde jsme byli každý den třikrát jsme vždy hned upadli do kómatu, aby nikdo netušil, že tam jsme. Páníčkové nás pak děsně chválili a dostali jsme spoustu dobrůtek.
Paničky pak vymyslely, že prý když nám dají syreček, nebudeme už nic hledat na zemi. Nevím, jak na to přišly, ale ty syrečky byly největší a nejvoňavější ňamina. Málem jsem se po nich utloukl, nicméně prý už je nikdy nedostanu, protože nefungujou.
Willy po nich navíc našel zelenej chleba se šunkou a pak mu bylo tak děsně špatně, že jsem ten obsah ani neměl zájem sníst.
V sobotu večer jsme dorazili domů i s Willym a na návštěvu k nám přijela taky tříletá shar-peika Amy. No jo, jenže si s námi nechtěla hrát a my se s Willym tak snažili. Lítali jsme kolem ní a štěkali a ona pořád jenom utíkala. Paničky ale řekly, že jí šikanujeme a ať toho necháme.
Willy měl se mnou zůstat spát v boudě, jenže no jo. On se normálně bez paničky bojí tmy!! Nemohl jsem tomu uvěřit a dost jsem se mu smál. Jenže on celou dobu brečel a křičel a z toho už jsem taky znervózněl. Tak teda páníčkové řekli, že můžeme všichni nahoru. Páníček teda řekl, že to venku zvládnu sám jako vždy, ale panička řekla, že mě nemůžou vyřadit ze smečky a tak jsem šel do jejich boudy. Nevím, proč z toho dělají takovou slávu, protože mě se tam vážení vůbec nelíbilo. Bylo tam horko, byl jsem unavenej a věděl jsem, že dole je na dosah můj špičkovej pelech, tak jsem běžel ke dvěřím a tentokrát jsem brečel já, a tak jsem mohl jít zpět ven. Tam jsem je pěkně všechny ohlídal srabáky a to jsem nejmladší, pche.
Druhý den jsme šli ještě na výlet s Willym a Amy a pak jsme odpočívali na molu. Bylo děsný vedro, takže jsem z toho výletu nebyl úplně nadšenej. A jak jsem tak hledal nejlepší místo k ležení na tom molu, uklouzla mi noha a já spadl do vody. Naštěstí jsem se teda zachytil předníma packama, takže jsem si namočil jen zadní nohy – žádný drama. Willyho panička mě potom vytáhla jak Jack Rose v Titanicu.
No a teď už jsou všichni pryč a já padám únavou, tak dobrou noc.