Život na statku :)
Nestíhám, nestačím, ale rád bych se podělil o některé události z minulého týdne. :)
Ve středu mi tedy byly 4. měsíce. Panička mě v tento vzácný den naučila nový povel a to ,,hopi“. Spočívá v tom, že na ní vyskočím. Jde mi to naprosto úžasně a to i bez pamlsku a tak to dělám i jen tak z vlastní iniciativy, ale z toho už nikdo nadšený není. Panička dokonce řekla, že je to největší hovadina jakou mě kdy naučila. :)
Ve čtvrtek jsem odjel s paničkou zase na statek do jižních Čech. Tam jsme byli až do neděle, a byl to farmářský výlet, jak má být. Samozřejmě nesměl chybět ani Willy. Hned ve čtvrtek, když jsme dorazili, nás paničky nechaly samotné vládnout statku a vyrazily někam na flám. Nikomu samozřejmě neprozradíme, co jsme vyváděli, ale o život přišla jen houbička na nádobí. :)
V pátek se k nám přidala také nová Amy se svou paničkou. Amy je Vestaj. Většina lidí hned pokyvuje hlavou a tvrdí, že si to hned mysleli, ale pro ty kdo by nevěděl, Vestaj znamená vesnické tajemství. :) Amy její panička našla, když byla zhruba stejně stará, jako jsem teď já a už si ji nechala. Teď jsou jí 3 roky a je to prý svobodo-myšlenkářský pes. A taky velký lovec. :)
To znamená, že když chytí stopu, jde se venčit sama a vrátí se třeba za dvě hodiny. Taky občas skočí do vody a plave třeba hodinu za kachnama. Její paničce občas ujede autobus nebo nestihne to, co měla v plánu, protože na ní hodiny někde čeká. :) Jejího loveckého umění jsem byl svědkem hned první den, když zbystřila malé srnčátko a pak už se ozýval jen děsný křik. Willy to běžel zkontrolovat, ale já to raději jen bedlivě pozoroval vedle paničky. Bylo mi ho líto, to Vám řeknu.
Jinak jsme si ale my tři krásně vyhráli, ač držet krok s těmi neunavitelnými psy nebylo vůbec jednoduché. Párkrát jsem zapadl do příkopu, když jsem se snažil skákat stejně daleko jako oni nebo jsem hystericky kňučel za běhu ve snaze je dohonit. Taky jsem za Willym zaběhl do vody, ale v hloubce jsem to ještě raději otočil. Panička mě dávala po procházkách vždycky vyspat do auta, abych zase načerpal energii. Druhým paničkám mě ale bylo moc líto a přitom mě tam bylo tak krásně.
S Amy a Willym jsme se výborně sehráli, spali jsme všichni spolu na gauči a pěkně hlídali statek. Víkend měl ale ještě jednu výhodu – byli to úplné gurmánské hody. :) Willyho paničky kamarád ulovil dva obrovské kapry, takže jsem si užíval syrových ryb – to Vám byla dobrota. Na tajňačku jsem taky vypil rybí krev z kádě, což přišlo všem děsně nechutný a po celý zbytek výletu se mi smáli, že jsem upír, co smrdí jako ryba. Bylo mi to docela fuk. Jedl jsem taky spoustu ovoce a zeleniny, akorát jablka plivu zpátky. Nechápu proč všem, včetně Willyho, tak chutnaj. :)
Vzhledem k tomu, že jsem byl benjaminkem celé skupiny, furt mě chtěl někdo chovat a mazlit. Snažím se jim už utéct, ale když to neklapne, odevzdaně dávám oči v sloup a držím. Prý jsem nekontaktní no. Já jím říkám, že jsem prostě hovawart. :) A taky jsem jim všem každé ráno ukazoval, jak jsem kontaktní a skákal po všech v posteli. :) A to zas oni, že né.
Taky jsem si udělal piercing v puse. Špičákem jsem si prokousl dáseň a měl ho tam pěkně zasazený, ale pak jsem to nějak omylem protrhl a teď tam mám výkus jako blázen. Snad se mi to nějak urovná a nebudou se mi ostatní smát.
Dnes jsme už zpátky doma a já mám celý den extrémně dobrou náladu. Panička říká, že mě někdo vyměnil, protože celý den lítám jako blázen a zlobím. Takže mě má plné zuby. V kanceláři jsem rozkousal šuplík, zdemoloval pelíšek a misku a počůral podlahu. Taky začínám být přeborník v kradení jídla ze stolu. Dělám to tak nenápadně, že se mi podařilo vytáhnout z hrnce kuřecí stehno, bez toho abych cokoliv převrhl.
Pac a pusu zlobivák Berys.
